Cvičení k rozvoji orientace

Cíl výuky

zvýšit orientaci žáků v textu

Příspěvek vznikl v rámci projektů pořádaných o.s. Aisis.

Cvičení k rozvoji orientace

Sluchátko

Tuto hru můžeme hrát prakticky kdekoliv. Žáci se snaží v časovém úseku 20 sekund identifikovat zvuky ve své blízkosti. Tyto vytváříme uměle, nebo společně s žáky nasloucháme škole, třídě, ulici, parku. Jednotlivé zvuky poté žáci zaznamenávají do sešitů například pomocí citoslovcí. Obtížnější varianta uplatňuje pořadí nebo počet zvukových vjemů. Porovnáme zápisy jednotlivých žáků, skupin. V řízené diskusi se snažíme přiřadit jednotlivé zvuky jejich původcům. Představujeme si osoby, činnosti, zaměstnání, techniku, stroje. V této fázi velice dobře uplatníme popis osoby, zvířátek, věcí místa i činnosti. Nakonec se snažíme substituovat citoslovce slovesy.

Příklad:
Píp píp - vrabec - hnědý, zmrzlý, rozčepýřený, hladový...
na stromě - vysokém, holém, bílém...
sedí, svolává, varuje, nadává, baví se...

Scénárista

Také v této hře uplatňujeme primárně sluch. Žáci opět naslouchají svému přirozenému okolí. Reálné zvuky i tentokrát propojíme s fantazií žáků.

Jejich představivost podpoříme tím, že zvuky, které právě slyší, dokreslují film. Žáci je zapisují. Začínáme s nácvikem slohového útvaru vyprávěcího. Žáci se mohou stát herci, zpěváky, vědci, politiky, sportovci, detektivy, lovci, zloději. Děj můžeme ohraničit dobou, místem, okolnostmi, fázemi filmu.

Příběhy buď tvoří všichni žáci společně s učitelem, nebo po skupinkách či jednotlivě. Vyprávění můžeme obměnit líčením. Nahodilé zvuky pak cílenými nahrávkami pořízenými učitelem i samotnými žáky.