Čtenářská gramotnost, klíčové kompetence a současné cíle vzdělávání

Okolní svět, národní i světové hospodářství a celá společnost se proměňují dosud nebývalým a stále rostoucím tempem. Ukazuje se, že s počátečním vzděláním, kterého se nám dostává ve školách, již v žádném případě nemůžeme vystačit po celý život. Téměř každý člověk v produktivním věku se setkal se situací, kdy si své školní vědomosti musel doplnit a rozšířit, kdy se musel naučit novým dovednostem, či dokonce zcela změnit svou dosavadní orientaci a kvalifikaci. Takových situací bude v budoucnu přibývat. Je zřejmé, že vzdělávání již není pouze záležitostí dětí a mladých lidí, ale že se stalo celoživotní nutností.

Aby nám celoživotní vzdělávání skutečně přinášelo očekávaný výsledek, je potřeba v čase, který mu věnujeme, získat takové vědomosti a dovednosti, které budou skutečně využitelné pro každodenní život a práci. To znamená vyhnout se memorování encyklopedických informací a pouček (pamatujeme si je z dob, kdy jsme chodili do školy a víme, že většinu jsme v dospělosti nevyužili). Svět kolem nás se stal složitějším a není v lidských silách všechny informace pojmout a dokázat je reprodukovat. Mnohem důležitější je naučit se s nimi pracovat, tedy vědět, kde je mohu vyhledat, umět je samostatně kriticky posoudit, zařadit a využít pro konkrétní účel.

Tyto požadavky současného světa přiměly politiky všech vyspělých zemí, aby přehodnotili dosavadní obsah vzdělávání. Nadále jsou sledovány vědomosti žáků v jednotlivých vzdělávacích oblastech, stále více však dochází k jejich propojování; do centra pozornosti se navíc dostaly širší, nadpředmětové dovednosti, pro něž byl zaveden pojem klíčové kompetence. Za klíčové kompetence jsou považovány obecně použitelné dovednosti, které každý člověk potřebuje k úspěšnému zapojení do dalšího studia, do pracovního, společenského a osobního života a také k tomu, aby se snadno adaptoval na stále se měnící prostředí. V roce 2002 navrhla Evropská komise některé společné hlavní oblasti klíčových kompetencí: komunikace v mateřském jazyce a v cizích jazycích, informační a komunikační technologie, matematická a přírodovědná gramotnost, podnikavost, interpersonální a občanské kompetence, schopnost učit se či všeobecný kulturní rozhled. Jednotlivé země postupují ve výběru a definici takových kompetencí společně, avšak přesné vymezení kompetencí, zakotvení v kurikulárních dokumentech a způsoby hodnocení se v jednotlivých zemích v současné době liší.