Doporučujeme věnovat dostatek času vysvětlení pojmů afekt, nálada, vášeň a citový vztah a vždy je doplňovat konkrétními příklady z běžného života žáků. Při práci s příběhem a fotografiemi je vhodné zdůraznit, že stejnou situaci mohou různí lidé prožívat odlišně. Žáci by měli mít možnost své interpretace porovnávat a vysvětlovat, proč se jejich pohledy liší. Učitel by měl podporovat respekt k různým emočním reakcím a vyvarovat se hodnocení některých emocí jako špatných. Velký přínos má propojení emocí s jejich tělesnými projevy.
Při práci s pracovním listem veďte žáky k tomu, aby si všímali například změny hlasu, napětí svalů, třesu, zrudnutí, pocení nebo změn dechu. Pomáhá jim to lépe rozpoznávat vlastní emoční stav i signály, které vysílají druzí. Při dramatizaci doporučujeme vytvořit bezpečnou atmosféru a umožnit žákům vyjádřit emoce také beze slov, prostřednictvím mimiky, gest a postoje těla. Zároveň je důležité respektovat žáka, který se do scénky nechce zapojit nebo nechce sdílet vlastní osobní zkušenost. Citlivě pracujte zejména se scénkami, které zobrazují nehodu, ztrátu, konflikt nebo jinou náročnou životní situaci. Některý žák může mít s podobnou situací osobní zkušenost. Není vhodné vyžadovat osobní sdílení; žákovi nabídněte možnost situaci pouze pozorovat nebo zpracovat obecně.
Při závěrečné reflexi veďte žáky k rozlišení mezi emocí a způsobem, jakým na ni člověk reaguje. Cílem není emoce potlačovat, ale učit se je rozpoznat, pojmenovat a vhodně regulovat. Vhodnou otázkou je například: Co mohu udělat, když emoce zesílí, abych neublížil sobě ani druhým? Transfer do života lze zaměřit spíše na pozorování a sebepoznání. Získané poznatky pak mohou využít při hledání vlastních způsobů zvládání silných emocí. Hlavním poselstvím lekce by mělo být, že emoce jsou přirozenou součástí člověka. Nemusíme je potlačovat ani se za ně stydět; důležité je naučit se jim rozumět, přijmout je a volit takové způsoby jejich vyjádření, které respektují nás i naše okolí.
