Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Co přinesla školská reforma do teorie a praxe mateřských škol
5,0 (1 hodnocení)
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Stručná charakteristika proměn předškolního vzdělávání po r.1990 a RVP PV a jeho cílů.
Do r. 1989 se naše školství ubíralo cestou jednotné školy. Pedagogové v mateřských školách měli k dispozici pedagogickou dokumentaci v podobě normativních osnov (Program výchovné práce pro jesle a mateřské školy), jednotných časově tematických plánů a metodických příruček, které do značné míry sjednocovaly podobu škol, unifikovaly práci pedagogů a nivelizovaly požadavky na děti. Kritický rozbor ukázal, že práce podle nich (ač v dobré víře pedagogů udělat pro dítě to nejlepší) mnohdy omezovala aktivitu dítěte, málo respektovala jeho potřebya nedostatečně reflektovala jeho individuální předpoklady a vnitřní motivy
Demokratické společenské změny po roce 1990 otevřely prostor pro pedagogickou autonomii škol i pro individuální svobodu pedagoga i dítěte. Tyto změny, deklarované zejména Bílou knihou, se do činnosti mateřských škol začaly promítat poměrně rychle - mateřské školy se postupně staly autonomními subjekty po stránce právní i koncepční, posílila se osobnostní orientace vzdělávání a individuální přístup k dítěti, proměnily se formy a metody práce tak, aby byly maximálně přizpůsobeny přirozeným vývojovým a vzdělávacím potřebám předškolního dítěte.
Mateřské školy dnes uplatňují různé školní vzdělávací programy, pedagogové mohou volit různorodé pedagogické přístupy a uplatňovat vlastní iniciativu, děti jsou vnímány jako individuální osobnosti účastnící se procesu výchovy a vzdělávání jako aktivní subjekty. Opouští se pohodlné, ale poněkud jednostranné rozdělování působení předškolního vzdělávání a jeho obsahu na jednotlivé "výchovné složky". Důraz je kladen na integrované vzdělávání s vědomím, že vzdělávání zasahuje vždy celou osobnost dítěte, tedy po stránce fyzické, psychické i sociální, rozvíjí jeho učení i poznání, ovlivňuje jeho postoje i hodnoty. Pedagog v mateřské škole musí brát v úvahu všechny přirozené souvislosti, vzájemné vazby i dynamiku, ustavičnou proměnlivost a vývoj. Nestačí proto, aby pouze vysvětloval a předával poznatky, ale musí vnímat celou osobnost dítěte, získat je ke spolupráci, přesvědčit je a dovést k citovému prožívání bezprostředních vztahů k okolí. Předškolní vzdělávání není již založeno na plnění úkolů, ale na postupném získávání a rozvíjení kompetencí, na prožitkovém učení, na široké a pestré nabídce činností soustředěných kolem dítěti blízkých a prakticky využitelných témat, na vzájemné komunikaci a kooperaci. V každé situaci a u každého dítěte musí pedagog znovu hledat individuálně vhodné vzdělávací postupy a zvažovat, jakým způsobem bude postupovat.
Jednotné univerzálně použitelné recepty na práci mateřských škol či na výchovné postupy pedagoga tedy ztrácejí své opodstatnění, a proto neexistují. Stanovena jsou pouze základní pravidla a požadavky, které je nutno v mateřské škole respektovat. Předškolní pedagog se tak dostává do situace, kdy je sice méně svazován předpisy a má více svobody, zároveň je však postaven před nutnost samostatně pracovat, rozhodovat se a nést osobní odpovědnost. Každý by měl být napříště schopen vytvořit (spoluvytvořit) školní (třídní) vzdělávací program, který by respektoval rámcová pravidla a požadavky na předškolní vzdělávání a stejně tak i konkrétní podmínky, možnosti a okolnosti mateřské školy (třídy), možnosti a potřeby obce, rodičů i dalších partnerů. A nejen to - pedagog by měl být schopen také tento program realizovat ve třídě dětí, a to tak, aby (v úzké vazbě s rodiči) u každého dítěte probudil jeho zájem o učení a poznávání, aby umožnil všem dětem optimálně rozvinout všechny předpoklady, aby jim pomáhal utvářet si vstřícný a pozitivní vztah k okolnímu světu.
Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání, vydaný v r. 2004, představuje nový závazně platný dokument pro mateřské školy, resp. nový typ dokumentu. Na rozdíl od všech předchozích není programem, podle něhož by mohli pedagogové při výchově a vzdělávání dětí přímo a jednoduše postupovat, ale podle něho vytvářejí a realizují vlastní školní (třídní) vzdělávací programy. RVP PV tak umožňuje vznik různých vzdělávacích programů vytvářených "na míru" konkrétním podmínkám, potřebám a možnostem. Stanovuje základní pravidla a požadavky, které je nutno respektovat při tvorbě vzdělávacího obsahu, při zajišťování podmínek vzdělávání, při volbě forem a metod práce, při vytváření vzdělávacího prostředí i v procesu vzdělávání, při jakékoliv komunikaci a vzdělávací práci s dítětem.
RVP PV je určitým završením procesu proměn uplynulých několika let. Vznikal postupně (první verze byla zveřejněna v r.2001), dále byl upravován a aktualizován, aby vyhověl potřebám pedagogům, nové legislativě i společným principům kurikulární reformy (např. konceptu klíčových kompetencí). RVP PV je závazně platný od 1. 9. 2007.
Existuje tedy dostatečné množství důvodů, proč je třeba zajistit pedagogům všestrannou podporu v tvorbě školních vzdělávacích programů i v jejich každodenní pedagogické činnosti. Proto jsou postupně připravovány a vydávány doprovodné metodické materiály a rozvíjeny další aktivity. Právě metodický portál a jeho průběžné naplňování představuje platformu, která soustřeďuje široké spektrum informací a která nabízí pedagogům mateřských škol cílenou metodickou pomoc.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.