Co mohu prosociálně nabídnout? – 8. ročník ZŠ

Za jednu z nejdůležitějších částí lekce považuji zdůraznit rozdíl mezi pomocí a vnucováním. Žáci by měli pochopit, že prosociální chování neznamená pomáhat za každou cenu. Pomoc má respektovat druhého člověka, jeho rozhodnutí a důstojnost, formy prosociálního chování převést do konkrétních příkladů: spolužák nerozumí učivu, někdo je smutný a sedí o přestávce sám, spolužák zapomněl pomůcky, někdo ve třídě udělá chybu před ostatními. Úkolem je určit, jakou formu prosociálního chování lze použít a co by konkrétně řekli nebo udělali. U pracovního listu „Denně aspoň jeden čin“ zdůrazněte kvalitu, ne počet. Žáci by neměli získat pocit, že soutěží v počtu dobrých skutků. Reflektivní otázka: Komu moje jednání skutečně pomohlo a proč? Lze zařadit krátkou závěrečnou aktivitu, kdy každý žák anonymně doplní větu: Tento týden mohu někomu pomoci tím, že… Prosociálnost není jen být hodný. Patří sem například empatie, naslouchání, povzbuzení, praktická pomoc, rozdělení se, rada, solidarita i schopnost spolupracovat. Současně je důležité žákům říct, že pomoc musí respektovat hranice druhého člověka. Není prosociální někomu pomáhat způsobem, který ho zahanbí, poníží nebo připraví o možnost rozhodovat sám za sebe. Při realizaci lekce dávejte přednost konkrétním situacím před pouhým výčtem forem prosociálního chování. Žáci by měli jednotlivé formy nejen pojmenovat, ale především rozpoznat, kdy a jak je mohou využít v každodenním životě. Věnujte pozornost také hranici mezi skutečnou pomocí a pomocí vnucovanou. Prosociální jednání má respektovat důstojnost, samostatnost a rozhodnutí druhého člověka.