Co má být náplní výuky, ale často není?

S představou amerického profesora ze Stanfordu a experta na vzdělávací technologie Alana Novembera o Škole jako digitální vzdělávací farmě jsme se již měli možnost seznámit. Podobně jako Tony Wagner (viz 7 základních kompetencí pro 21. století podle Wagnera) je značně kritický k tomu, jak školy připravují žáky na život v 21. století. Ve své nedávné přednášce na konferenci FETC (Florida Educational Technology Conference) v Orlandu November svá doporučení vpravil do popisu 4 základních schopností, které mají školy učit, ale často neučí. Podívejme se na ně.

1.Globální empatie

Většina současných firem spolupracuje s lidmi na mezinárodní úrovni. Absolventi škol, přijdou-li do praxe, přichází do styku s kolegy či zákazníky jiného původu, značně odlišné kultury a rozdílné životní perspektivy. Ze zkušeností globálních nadnárodních společností vyplývá, že dnes není problém najít chytré lidi, problém je najít zaměstnance schopné vcítit se do pocitů a potřeb lidí s jiným kulturním zázemím. Technologie mohou při vytváření schopnosti vcítění hodně pomoci. Žáci se mohou seznamovat se životem v jiných zemích prostřednictvím internetu, mohou v rámci výuky se vzdálenými vrstevníky přímo komunikovat, seznamovat se a spolupracovat na řešení různých problémů. Je zřejmé, že podobné aktivity mají smysl dokonce i tehdy, nemají-li jiný výukový cíl.

2.Sociální a etická zodpovědnost

Je mimořádně důležité, aby byla ve výuce věnována dostatečná pozornost problematice zneužívání internetu. Každou chvíli se ve zprávách objeví nový případ kyberšikany,