Vytvořte bezpečné a respektující prostředí, protože téma stárnutí, vztahů s prarodiči a poslední etapy života může být pro některé žáky osobní či citlivé.
Veďte žáky k tomu, aby nesoudili stáří pouze podle stereotypů, ale pokusili se vnímat potřeby, přání, obavy a životní zkušenosti starších lidí.
Při aktivitě „Setkání po padesáti letech“ průběžně připomínejte, že cílem není vytvořit humornou scénku, ale vcítit se do života a perspektivy člověka v pozdějším věku.
Dejte žákům prostor pro vlastní představy o budoucnosti a zároveň je směrujte k přemýšlení o hodnotách, vztazích, zdraví, smysluplném životě a mezilidské blízkosti.
Při hře na pozitivní myšlení využijte příležitost k rozvoji respektující komunikace – ukažte, že stejnou skutečnost lze vyjádřit zraňujícím i ohleduplným způsobem.
Pokud žák nechce sdílet osobní zkušenost s prarodiči či stářím, nenutíme ho. Nabídněte možnost pracovat s modelovou situací.
Aktivitu s natáčením videa zařazujte pouze tehdy, pokud se žáci před kamerou cítí bezpečně a přirozeně.
V závěrečné reflexi zdůrazněte, že úcta ke starším lidem se projevuje především v každodenním jednání, komunikaci a ochotě věnovat jim čas a pozornost.
