Civilizace a jejich vliv na životní prostředí

Lidské aktivity a problémy životního prostředí - Míří svět k záhubě, nebo jsme schopni zajistit udržitelný rozvoj? Co způsobilo ekologické katastrofy, stěhování národů, vylidnění či přelidnění celých kontinentů, vzniků a zániků říší? Jsme schopni se poučit? Bude historie opravdu matkou moudrosti?

Asi se všichni shodneme na tom, že člověk je živý organismus, který spolu s jinými obývá planetu Zemi. Každý organismus (rostlina, zvíře, člověk), který na Zemi žije, je tímto prostředím ovlivňován. A naopak, každý organismus ovlivňuje prostředí, ve kterém žije. Mezi všemi patří člověk k těm, kteří ovlivňují prostředí, ve kterém žijí, a to velmi značnou měrou. Někdy natolik, že změny, které ve svém prostředí způsobuje, jsou nevratné. Dokladem mohou být některé civilizace, o kterých se předpokládá, že poškodily své okolní prostředí natolik, že to zahubilo je samotné.

Tento příspěvek má ukázat účelnou integraci environmentální problematiky do výuky dějepisu. Právě ta totiž představuje možnost nahlédnout jedno z témat environmentální výchovy (konkrétně „Lidské aktivity a problémy životního prostředí") s časovým odstupem a z globálního pohledu. Studium starých civilizací umožňuje jedinečnou příležitost uvědomit si, nakolik je člověk závislý na prostředí, ve kterém žije a přizpůsobit na základě reflexe vlastního života, i života civilizace, jejíž je součástí, své chování vůči životnímu prostředí do té míry, aby je zachoval pro další generace.

Úvodní text pro výuku

Paměť lidstva je od nejstarších dob spojena s mýty o opakujícím se rozvoji a zániku vyspělých civilizací, pradávných národů. Ze starých mystérií¹ se můžeme dozvědět o tajemných naukách, které byly předávány v různých kulturách a na různých kontinentech jen těm nejzasvěcenějším. Představovaly moudrost věků, podle které probíhá jakási evoluce pozemské civilizace v mohutných cyklech, které jsou střídány hlubokými depresemi, ve kterých lidé klesají téměř až na zvířecí úroveň.