Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Činnosti v předškolním vzdělávání: Prosociální chování
4,6 (5 hodnocení)
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Ukázka z publikace Prosociální činnosti pro předškolní vzdělávání je zaměřena na popis prosociálního chování dětí a pravidla bezpečného prostředí.
Příklad
Ráno v mateřské škole. Anička si hraje s kočárkem a panenkou, když do dveří vchází její kamarádka Katka. Katka pláče. Nechce se jí do školky,chtěla by se s maminkou vrátit domů. Anička ji chvilku pozoruje a pak ji bere za ruku: „Chceš si se mnou hrát? Půjčím ti kočárek.“ Paní učitelka situaci zaregistrovala, usmála se na Aničku a pohladila ji po vlasech.
Prosociální jednání je jednání ve prospěch druhé osoby (či osob), a často může být spojeno i s osobní obětí. Anička se zachovala prosociálně, vzdala se hračky ve prospěch kamarádky a důsledkem jejího chování bylo, že Katka přestala plakat. Za chvíli bylo vidět obě holčičky, jak si zaujatě hrají v kuchyňce. Aničce přinesla tato zkušenost informaci, že pomoc druhému je příjemná i pro pomáhajícího a sociálním okolím je oceňována, a příště bude mít tendenci reagovat obdobným způsobem. Také pro Katku je Annino jednání vzorem a příště se podle něho může zachovat sama.
Příklad
Pro Jirku si do mateřské školy přišla maminka s dvouletým bráškou Honzíkem. Jirka si nese obrázek, který nakreslil pro tátu. Obrázek se ale líbí Honzíkovi. Chce ho tak moc, že se dal do pláče. Jirka mu ho nechce dát. Zasáhne maminka: „Jirko, okamžitě dej ten obrázek Honzíkovi, nebo uvidíš! Víš, že je malý!“ Jirka nerad dává obrázek malému bráškovi, ten ho pomačká a odhodí. Jirka pláče.
Jaký je rozdíl mezi oběma situacemi? Jirka se také zachoval prosociálně, ale jeho chování bylo vynucené hrozbou trestu. Jeho zkušenost s pomocí druhému je negativní. Obrázek byl určen tátovi, a bratr mu ho, i když nechtěně, zničil. Jirka se zařekl, že mu víckrát nic nepůjčí.
Rozdíl mezi situacemi je patrný. V prvním případě si děti odnášejí pozitivní zkušenost s prosociálním jednáním, ve druhém se jedná o zkušenost negativní. V prvním případě jednala Anička dobrovolně, ve druhém byl Jirka do jednání nucen trestem.
Podívejme se ještě na třetí situaci: Děti se najednou rozešly domů a ve třídě zůstala paní učitelka s Kájou. Všude spousta rozházených hraček. „Teď to, Kájo, budeme muset spolu uklidit,“ říká učitelka, ale Kájovi se moc nechce. Skládá puzzle a dělá, že neslyší. Učitelka to zkouší jinak: „Aha, mám ho tady. Bonbón pro toho, kdo mi pomůže s úklidem.“ A položí bonbón na stůl. Kája chvíli váhá a pak se zvedá. Když uklidí, dostane bonbón.
Kája se také zachoval prosociálně, ale jeho motivací bylo získat bonbón. Ze situace pro něj vyplývá poučení, že když člověk někomu pomůže, měl by za to získat odměnu. Ani tato zkušenost není pro dítě optimální.
K tomu, abychom dítě dovedli k prosociálnímu jednání, volíme občas taktiky, o kterých se ani s velkou mírou tolerance nedá říci, že jsou prosociální (okamžitě tu hračku holčičce půjčíš, nebo uvidíš…). Dochází tak k neshodě (inkongruenci) mezi tím, co dítě učíme, a s co sami děláme.
Důležité: Tento rozpor může vést u dítěte k dezorientaci v hodnotách a v důsledku toho k asociálnímu jednání.
Prostor
Mateřská škola je pro děti po rodinné domácnosti, ve které je již všechno známé a bezpečné,novým neznámým prostorem. Dítě se setkává s velkými místnostmi, vysokými stropy, hlukem a hemžením, které prostor naplňují. Potřebuje si nové prostředí okoukat, prozkoumat, seznámit se s ním, vyzkoušet jeho záludnosti a výhody.
Dětem v heterogenní skupině se opět nabízejí příležitosti k prosociálnímu chování při seznamování nových kamarádů s prostorem mateřské školy. Učitelka má v zásobě dostatek her, ve kterých děti zkoumají prostor a přitom mají možnost spolupracovat a jeden druhému pomáhat (např. různé varianty schovávaných, šipkovaných, stopovaných apod.).
Pravidla
Abychom se kdekoliv cítili bezpečně, potřebujeme mít jistotu, že právní řád tohoto území nás ochrání před nebezpečími, která by nám mohla hrozit ze strany druhých či prostředí. Z tohoto důvodu (ale také proto, že tímto konáním připravujeme děti na život v demokratické společnosti) vytváříme spolu s dětmi pravidla, která by měla pomoci proměnit mateřskou školu v zónu bezpečného prostoru. Aby tato pravidla byla funkční, je potřeba dodržet následující principy:
Opatření jako přirozený důsledek by nikdy neměla vyznít jako trest! Učitelka by měla být sama vnitřně přesvědčena, že děti netrestá, ale dává jim důvěru a šanci pravidlo zvládnout. Pokud samavnímá toto opatření jako trest, nebude schopna ovládnout svůj nonverbální a paralingvistický projev a dítě bude její opatření také vnímat jako trest. A pocity trestaného vůči trestajícímu jsou obvykle asociální (vztek, nenávist, odpor, potupa aj.), nikoli prosociální.
Pravidla by se měla dotýkat následujících oblastí:
Pravidla jsou jedním ze základních mechanismů, které učí děti prosociálnímu chování vůči ostatním dětem i dospělým. Společnost, která nemá pravidla, je společností anarchistickou, ostatním nebezpečnou. Uvědomit si, že moje svoboda končí tam, kde mé jednání omezuje svobodu někoho jiného, je základní pravidlo sociálního života v demokratické společnosti.
Materiál byl poskytnut zdarma Nakladatelstvím Dr. Josef Raabe, s.r.o. z publikace Prosociální činnosti pro předškolní vzdělávání.Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.