Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Chov živočichů ve škole
5,0 (1 hodnocení)
Chov živočichů ve škole – výběr vhodných druhů, vytváření zázemí, praktické zkušenosti s výchovou dětí k péči o živočichy.
Chov drobných živočichů ve škole lze využít pro výuku a výchovu dětí (kromě přímé výuky chovatelství v rámci oboru pěstitelství a chovatelství) v několika oblastech:
Environmentální výchova - jejím cílem není jen získání teoretických poznatků o stavu životního prostředí, ale hlavně ovlivnění postojů dětí k přírodě. Kontakt s živými tvory vytváří u většiny žáků pozitivní citový vztah k přírodě, buduje úctu k životu; tyto postoje si přenesou i do dospělosti a budou ve svém rozhodování ať už v profesi, či v osobním životě zohledňovat životní prostředí.
Přírodopis - živočichové jsou názorná pomůcka při výuce zoologie, lze provádět morfologická, etologická pozorování apod.
Osobnostní a sociální výchova - péčí o živé tvory se děti učí zodpovědnosti, získávají manuální zručnost, učí se spolupracovat, rozdělovat si práci. Přítomnost živého tvora, se kterým se lze mazlit, komunikovat, je blahodárná zvláště pro děti, které mají problémy se zapojením do kolektivu, s prospěchem apod. Získávají sebevědomí, pocit důležitosti, učí se brát ohled na ostatní atd.
Vytváření pozitivního klimatu v dětském kolektivu - i jeden „třídní" křeček či želva dokážou udělat ve vztazích divy. RVP řadí chovatelství na 2. stupeň základní školy, péči o zvíře pod dohledem učitele zvládnou však i děti mladší z 1 . stupně. Naopak, v mladším věku je snazší děti pro péči o zvířata zaujmout, snáze získávají citový vztah k živým tvorům a ochotněji věnují práci pro školu více času. Na chov zvířat lze napojit řadu aktivit - uspořádáme výstavu zvířat, provádíme po školním zoo, nacvičíme i třeba divadelní představení a vstupné věnujeme na rozšíření tzv. zookoutku, děti samy jistě přijdou s mnoha nápady.
Chov drobných živočichů má ve školství dlouhou tradici a zvlášť v dnešní přetechnizované době, kdy děti mají menší šanci dostat se do kontaktu s reálnou přírodou, je to pro ně velký přínos. Tato práce však zabere více času a energie, než se na první pohled zdá. Zvířata jsou živí tvorové, je třeba jim zajistit trvale a po dlouhou dobu příslušnou péči. Je lépe nechovat zvířata vůbec, než aby děti viděly zvíře zanedbané, trápící se, případně i zbytečně umírající. Doporučuji před převzetím zodpovědnosti za zřízení chovu zvířat na škole zvážit:
Podle druhu chovaných živočichů (viz text příspěvku)
výběr vhodných druhů
výběr vhodných jedinců a jejich počet
prostorové možnosti
finanční možnosti
organizaci chovu
časové možnosti
potřebné pomůcky a vybavení
postoj vedení školy a ostatních pracovníků ve škole
Správný výběr druhů je pro úspěch chovu klíčový, protože tím lze předejít mnohým pozdějším problémům. Je nutné zohlednit:
Bezpečnost - chované druhy nesmí děti nijak ohrožovat, tudíž vyloučíme všechny druhy jedovaté, agresivní apod.
Hygienu - musíme zajistit, aby zvířata žila v čistotě, neobtěžovala pachem apod., pokud nelze umístit živočichy jinde, než ve třídě, kde se učí děti, je nutné zvážit možnost alergií na srst.
Životní nároky a zvyklosti zvířete - ty musíme pečlivě prostudovat a zajistit mu při chovu dostatečný prostor (doporučuji uvědomit si, pokud pořizujeme mládě, do jaké velikosti daný druh dorůstá - velkým překvapením bývají například leguáni a vodní želvy, kteří z roztomilých drobečků dokážou dorůst značné velikosti), vhodnou potravu apod. Zvážit, kdy je živočich aktivní (křeček, který celý den spí, asi nebude pro děti dostatečně atraktivní), zda je schopen snášet péči dětí (časté rušení, chování, mazlení), zda neobtěžuje přílišnou hlučností, pachem apod.
Názor dětí - pokud má mít chov živočichů smysl, měly by se na něm děti co nejvíce podílet a mělo by je to bavit. Je nutné znát, kteří živočichové se jim líbí, nepodceňujme i strach a zábrany dětí (např. mnoho dětí má morální zábrany předkládat plazům živou potravu).
Pedagogický záměr - s ohledem na výukové cíle lze chovat sezónně živočichy, probírané v přírodopisu nebo v přírodovědě - žížaly, housenky, plže, což není náročné. Pro výchovné cíle jsou ideálními živočichy pro děti hlodavci - lze je hladit, tulit se k nim. Pokud chceme děti vést ke snaze prakticky pomoci ohroženým druhům, doporučuji např. chov malých ježků přes zimu s tím, že na jaře se pustí do přírody (ježek je sice hmyzožravec, ale problémům s krmením živou potravou se lze vyhnout, lze ho úspěšně vykrmit i vařeným masem, konzervami pro kočky apod.).
Lze tedy souhrnně říci, že ideálními druhy pro chov ve škole jsou druhy klidné, s malými nároky na prostor, s denní aktivitou, nenáročné na péči, a které lze přiměřeně ochočit.
Všechna kritéria ideálně splňují pouštní hlodavci (osmák degu, pískomilové, křečíci), kteří nejsou nároční na krmení, pití, nepotřebují tak často čistit terárium, protože méně vyměšují. Náročnější na chov jsou již morčata a králíci, ovšem vzhledem k tomu, že jsou větší, lépe se s nimi mazlí apod., tak po nich děti většinou velmi touží a péče o ně není natolik náročná, aby ji děti nezvládly. Z hlodavců jsou nevhodní pro chov ve škole křečkové, jsou to noční zvířata, často koušou; potkani, krysy - děti se jich většinou bojí nebo štítí. Zajímaví pro děti bývají i plazi, tím, že nemají srst, vyloučíme i problémy s alergiemi. Nesmíme však zapomenout, že chov bývá již náročnější (vyhřívání, osvětlení terária).
Nedoporučuji vůbec chovat hady - dětem většinou vadí předkládat hadovi živou potravu, zvláště pokud jsou to např. křečíci z jejich chovu - a často se hadů bojí. Z plazů je vhodný býložravý a dobře ochočitelný leguán (počítejme však s tím, že některé dítě se může nejdříve jeho dračího vzhledu bát, a s tím, že leguáni mohou dorůst značné velikosti), suchozemská želva (počítejme však s její dlouhověkostí). Chov želv bývá popisován jako náročný, ale domnívám se, že správnou péči lze ve školních podmínkách dobře zajistit. Nedoporučuji chov chameleónů - jsou nároční na podmínky chovu, je třeba je krmit živou potravou (cvrčkové rádi utíkají a ruší vyučování). Děti velmi rády chovají ptáky - doporučuji však nenáročné druhy (andulka, korela, chůvička). Je třeba brát v úvahu, že ve třídě pták často ruší zpěvem a v oddělené místnosti zase trpí nedostatkem podnětů. A také, zda jsme schopni ulovit uprchlíka z klece.
Výběr vhodného jedince
Je lépe pořídit si mládě (snáze přivykne prostředí a péči dětí, více zaujme, rychle získá lásku dětí). Dáváme přednost zvířeti z domácího chovu (bývá klidnější, zvyklé na člověka). Samozřejmě vždy vybíráme jedince zcela zdravé, klidné, přiměřeně aktivní.
Počet pořizovaných živočichů je limitován časovými, finančními a prostorovými možnostmi. Důležité je zvážit i způsob života daného druhu - zda žije samotářsky (křeček), či ve skupině (osmáci), zda se chová agresivně k příslušníkům svého druhu apod. Lákavé, zvláště pro děti, je pořídit si samečka a samičku. Odchovat mláďata patří ke snům každého dětského chovatele. S mláďaty však bývá problém - kapacita školního chovu je vždy omezená (při výskytu většího počtu jedinců v malém teráriu bývají na sebe agresivní i jinak mírumilovné druhy), děti odmítají svoje milovaná zvířátka prodat, leckterý chovatel pak řeší otázku kam s nimi.
Finanční možnosti
Je nutné si ujasnit, kolik stojí krmivo, terária, kde se finance budou získávat, kolik peněz je ochotno poskytnout vedení školy. Doporučuji do řešení všech problémů zapojit děti - není nic výchovnějšího, než např. shánění financí pro zvířata - lze uspořádat sběr, hledat sponzory, vydávat časopis, uspořádat sbírku, burzu, představení, jarmark, s tím, že výdělek půjde na krmivo a zařízení chovné místnosti. Velké množství peněz se ušetří i při využívání různých neoficiálních kontaktů - na zvířátka chovaná dětmi často lidé nezištně přispějí - hobliny lze získávat od truhláře, seno nebo obilí od nějakého chalupáře, jablka od zahrádkáře apod. Lze samozřejmě využít i školní pozemek, mrkev pro morčátko budou děti pěstovat ochotněji než „jen tak".
Časové možnosti
Otázka času, který jsme ochotni péči o živočichy věnovat, je velmi důležitá a limitující. Je žádoucí, aby největší díl péče o zvířata převzaly na sebe děti, ovšem nelze očekávat, že jsou (i na 2. stupni ZŠ) schopny vše zvládnout samy, podíl práce učitele je nutný. I pokud budeme mít zahrnutu péči o zvířata v úvazku, určitě čas touto činností trávený bude přesahovat počet oficiálně stanovených hodin. Jde totiž o činnost, které je třeba se věnovat vlastně každý den. Je vhodné si i ujasnit, kdo a jak bude o zvířata pečovat, kritická bývají období prázdnin, prodloužených víkendů. Možnosti jsou jen dvě: zajistit systém služeb ve škole (dospělých, nebo větších dětí), nebo si děti musí rozebrat zvířata na prázdniny domů (je nutné vše dohodnout s dětmi a s jejich rodiči). Víkendy nebývají problém, pokud chováme nenáročné druhy a pořídíme si různá pítka apod., zvířata mohou zůstávat přes víkend ve škole.
Organizace chovu
Chov živočichů lze organizovat:
v rámci povinného předmětu na 2. stupni
jako volitelný, nepovinný předmět
jako kroužek
zcela nezávisle na výuce (se skupinou dětí, které to baví, se svojí třídou)
Vše má své výhody a nevýhody. V rámci povinného předmětu alespoň část času věnovaného chovatelství máme v pracovní náplni, alespoň jednou týdně máme skupinu dětí pečujících o zvířata jistou, dovednosti získají všechny děti. Ne všechny to však bude bavit, a pokud je pracovní skupina příliš početná, bude problém všechny zaměstnat. Pokud se starají o zvířata děti z kroužku nebo dobrovolně ve svém volném čase, berou si péči o ně více za svou, věnují tomu více času, více je to obohatí, my nemáme problémy s nucením dětí do práce apod. Pokud chová zvířátko třída jako svoje, mívá k němu větší vztah, lze mít ovšem jen jedno nebo dvě, při větším počtu se smysl třídního maskota ztrácí. Péči o zvíře se v takovém případě samozřejmě nevěnují všechny děti stejně, ale víceméně všechny s ním přijdou do úzkého kontaktu.
Prostorové možnosti
Zvířata lze chovat přímo ve třídě, kde probíhá výuka, v prostoru třídy speciálně vyhrazeném a odděleném, v kabinetě učitele, ve zvláštní místnosti určené jen pro chov.
Chov ve třídě:
Výhodou je intenzivní kontakt dětí s živočichem, berou ho jako součást třídy, mívají k němu nejsilnější vztah, nejvíce ho poznají, lze ho využít jako učební pomůcku apod. Nevýhodou je, že každý živočich je do jisté míry rušivý element (vydává zvuky, pachy), může rozptylovat pozornost dětí při hodině apod. Největším problémem je hygienická stránka věci - alergie na srst apod. Obtížím lze předejít vhodným výběrem živočicha (akvarijní rybičky, želva), případně projednat umístění zvířete ve třídě s dětmi i s rodiči, což nebývá problém v případě třídy na prvním stupni. Bývá to však problém v učebně přírodopisu na 2. stupni, do které většinou dochází na vyučování více tříd. Pro živočichy může být chov ve třídě výhodný (mají dostatek podnětů, jistotu péče) i nevýhodný (děti mohou zvíře rušit či poškodit neúmyslně, v případě problémových žáků i úmyslně).
Chov v kabinetě učitele:
Má význam jen pro využití k výuce, kontakt dětí se živočichy je minimální.
Chov živočichů ve speciální místnosti
Výhodou je, že odpadají problémy hygienického rázu (alergické dítě pobyt v místnosti omezí), lze zajistit klid i bezpečí, živočichů je možno mít i více, lze zde vybudovat i pracovní zázemí (pracovní stoly pro děti, prostor pro skladování potravy apod.). Kontakt dětí se živočichy však již není tak intenzivní, jako když je mají k dispozici celý den.
Chov živočichů v odděleném prostoru třídy
Ideální způsob chovu - děti se zvířátky mají častý kontakt, lze zajistit hygienické podmínky ve třídě i bezpečné prostředí pro živočichy. Část třídy lze oddělit prosklenou stěnou, systémem terárií apod.
Potřebné pomůcky a vybavení
Potřebné pomůcky a vybavení závisí na druhu chovaných živočichů, doporučuji prostudovat si příslušnou literaturu. Ale pro chov nenáročného zvířátka, např. morčete, toho není mnoho - postačí dostatečně velké akvárium, podestýlka, boudička, dvě misky. S počtem chovaných jedinců stoupá nárok na prostor, s náročnějšími druhy přibývá potřeb. Pokud zvířat máme více, je nutné zajistit pro ně speciální prostor, který by měl být snadno udržovatelný v čistotě. Měli bychom mít přístup k pitné vodě (umyvadlo), možnost vylévat znečištěnou vodu a větrat, přiměřenou teplotu (pozor na přehřívání prosklených prostor), prostory na uskladnění potřeb, zásob krmiva, na terária apod. (vhodný je systém jednoduchých pevných polic).
Postoj vedení školy
Postoj vedení školy a ostatních pracovníků k této činnosti nelze podceňovat a nejde jen o poskytnutí financí a potřebného prostoru. Naše práce souvisí s činností ostatních lidí ve škole a nedomnívejme se, že je možné zvládnout chov zvířat, aniž by se dotkl ostatních pracovníků školy. Lze uvést mnoho historek, které jsou zábavné až při vyprávění přátelům, ale při jejich prožívání ne - jak utekl bílý křeček, večer na něj narazila paní uklízečka a velice se lekla; jak utekl králík a okousal kolegyni nádherné sazenice tulipánů; jak zmizel křečík a vyběhl na kolegyni (která se hrozně bojí myší) z odpadkového koše v kabinetě o patro níž; jak se rozsypalo seno na chodbě apod. Buďme rádi, když takové případy budou brát kolegové s nadhledem a sympatiemi.
Literatura a použité zdroje
SMRĆKOVÁ, L; SMRČEK, M. Začínáme se zvířaty. 1. vyd. Praha: SZN, 1990.
VERHOEF; VERHALLENOVÁ, E. Encyklopedie králíků a hlodavců. 1. vyd. Praha: REBO Productions, 1999.
GASSNER, G. Křečci a křečíci. 1. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství, 1999.
ALTMANN, F. D. Morčata. 1. vyd. Praha: cesty, 1999.
ANDĚROVÁ, R. Suchozemská želva. 1. vyd. Havlíčkův Brod: Fragment, 1999.
ROGNER, M. Naše první terárium. Praha: Granit, 1997.
SOJKA, J. Korela. Havlíčkův Brod: Fragment, 2001.
SOJKA, J. Chůvičky a zebřičky. Havlíčkův Brod: Fragment, 2001.
GREGER, B. Akvarijní ryby. Praha: Ottovo nakladatelství, 1994.
