Chcete si vyzkoušet Linux?

Následující článek je určen zejména učitelům „fandům“ výpočetní techniky, kteří se zabývají výukou počítačů a starají se o počítače i o počítačovou síť na škole. Mohou zde načerpat informace, jak si snadno vyzkoušet operační systém Linux, o němž se v poslední době hovoří stále častěji.

Každý z nás, kdo se kolem počítačů běžně pohybuje, zná hlavně operační systémy společnosti Microsoft. Některé jsou zdařilejší, některé méně. Nejvážnějším nedostatkem je to, že jsou s každou novou verzí náročnější na hardware a za každou, třeba i málo používanou instalaci, je třeba zaplatit licenci. Vezmeme-li například jednoduchou pracovní stanici s grafickým rozhraním umístěnou ve vrátnici nebo na chodbě školy, která by měla mít hlavně možnost prohlížení stránek internetu či intranetu, tak se přímo nabízí potřeba poohlédnout se po nějaké alternativě MS Windows.

Instalovat zkušební verzi nového operačního systému na počítač, kde je již dříve nainstalovaný a námi odladěný systém, znamená jistý problém, který může od zkoušení alternativ uživatele odradit. Vývojáři operačních systémů na bázi Linuxu na tuto alternativu pamatovali a současně s plnohodnotnými instalovanými distribucemi vyvinuli a stále zdokonalují takzvané Live distribuce, které je možno spustit na počítači, aniž by byla stávající instalace MS Windows jakkoli ohrožena.

Asi by bylo vhodné vysvětlit použitý termín distribuce – jedná se o kompletní operační systém se soubory nadstavbového programového vybavení a konfiguračních nástrojů distribuovaného společně s jádrem operačního systému Linux. Výsledkem jsou pak ucelené  verze operačního sytému svým obsahem přizpůsobené svému určení - pro pracovní stanice, servery či zkušební a záchranné Live distribuce.
Live distribuce je možné rozdělit do dvou základních skupin, a to dle způsobu startu systému.

A) Live distribuce startované z CD či DVD. Jedná se o nejjednodušší způsob testování nových systémů. Od vývojářů je k dispozici již hotový nakonfigurovaný systém, který je zaveden při startu počítače z CD či DVD a po zavedení má možnost uživatelského přístupu k datům na lokálním disku. Systém při startu otestuje použitý hardware a nainstaluje si k němu potřebné ovladače. Některé Live distribuce dokáží pracovat i s multimediálním hardware jako jsou například televizní TV karty. Toho lze s výhodou využít pro testování hardware při problémech za běhu operačního systému MS Windows.

Co se týká síťového prostředí, IP adresa a nastavení DNS serverů se většinou získá automaticky z místního DHCP serveru. Systém nabíhá standardně do uživatelsky příjemného grafického prostředí. Pryč je doba, kdy se o Linuxu říkalo, že je jen pro milovníky příkazové řádky. V mnohých Live distribucích je již předinstalována sada základních kancelářských programů pro práci s textem, prezentacemi či tabulkami, která umožňuje import souborů z MS Office. Snad jediné, co na Linuxové Live distribuci skutečně nenajdete, je prohlížeč Internet Explorer. Pro prohlížení inter/intra-netových stránek se používá FireFox, Conqueror či Opera.

B) Live distribuce startované z USB flash pamětí. V dnešní době, kdy flash paměti jsou cenově velmi příjemné, je možné si vyzkoušet i Live distribuci s možností zapamatování si změn. Jedná se hlavně o síťová nastavení, nastavení grafiky, určitých uživatelem vytvořených dat a podobně. Ovšem pozor, zde je třeba námi upravenou distribuci spouštět vždy na stroji se stejnou hardwarovou konfigurací. Flashové Live distribuce jsou, co se týká funkčnosti stejné, jako ty spustitelné z CD/DVD. Je možné je použít i jako jednoduchý router pro malou síť. Pokud je možné u použité USB flash paměti (klíčenky) zakázat zápis, stane se z námi upravené distribuce téměř nezničitelný pomocník k ochraně například naší domácí sítě. Na své si s těmito distribucemi přijdou i Linuxoví začátečníci a v neposlední řadě hračičkové, kteří prostě musí vyzkoušet všechno.
K nejrozšířenějším Live distribucím spouštěným z USB paměti patří Danix a Slax.

Jak na to?

Pro start Linuxu z CD/DVD je návod jednoduchý. Z uvedených stránek je třeba si stáhnout ISO obraz CD/DVD disku. Tento obraz je pak třeba vypálit na CD/DVD pomocí vhodného vypalovacího programu.

Pro start Linuxu z USB disku je to trochu složitější a pro každou distribuci jiné. Například pro instalaci Slaxu stačí stáhnout ze stránek archiv tar, standardně rozbalit na USB klíčenku a spustit soubor bootinst.bat. U Danixu je instalace poněkud složitější a provádí se pomocí vypáleného obrazu na CD-ROMu. Postup je vcelku dobře popsán na stránkách projektu (viz http://www.danix.cz/vyvojari/spousteni-z-usb-flashdisku/).

Protože se jedná o zavedení operačního systému při startu počítače, je zapotřebí mít v BIOSu povolen start buď z CD/DVD či USB. Pro provoz Live distribucí stačí 256MB operační paměti.

Zde předložené informace by měly pro začátek stačit. Pokud jste dosud Linuxu odolávali, dejte se do toho. Je to snadné, dá se s ním dělat téměř vše a hlavně – je to zadarmo!