Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Materiál vznikl v rámci projektu spolufinancovaného Evropským sociálním fondem (ESF).
Národní soustava kvalifikací vzniká v České republice s přispěním Evropské unie od roku 2005. V současnosti obsahuje cca 450 profesních kvalifikací, což je nový typ kvalifikace, vznikající na základě poptávky trhu práce. Do roku 2015 by těchto kvalifikací mělo být 1 150. Jak mohou tento nový systém lidé využívat – o tom jsme hovořili s hlavním manažerem projektu Národní soustava kvalifikací 2 Ivo Jupou.
Národní soustava kvalifikací (NSK) by měla obsahovat tolik kvalifikací, kolik zaměstnavatelé identifikují, že je na trhu práce potřeba. Do konce projektu Národní soustava kvalifikací 2 (NSK2) v roce 2015 by mělo být k dispozici 1 150 kvalifikací, které budou tvořit základní registr. Jenže tím to zdaleka nekončí. Trh práce se mění, a proto bude nutné standardy v určitých intervalech revidovat.
Ivo Jupa, hlavní manažer projektu NSK 2To budou posuzovat zaměstnavatelské svazy, které musí také rozhodnout, jestli je třeba vytvořit další kvalifikace, nebo bude spíš nutné revidovat standardy, které v národní soustavě kvalifikací vznikaly jako první. Z toho je vidět, že jde o otevřený systém, který budou nejvíc ovlivňovat zaměstnavatelé. Ti dosud velmi často kritizovali školy a říkali: „Co to ty žáky učíte?“ Ale v režimu NSK to už nebude možné, protože to jsou právě oni, kdo zásadně ovlivňují podobu standardů. Národní soustava kvalifikací tak odráží přesně to, co si zaměstnavatelé objednávají.
Každá kvalifikace je popsána prostřednictvím standardů, jejichž existence umožňuje, by lidé mohli získat certifikát o tom, co umí, aniž by museli chodit do školy. Stačí, když z profesní kvalifikace složí zkoušku, jejíž obsah je dán standardy.
Současný projekt má doplnit všechny kvalifikace, které se týkají vyučení, a vytvořit všechny profesní kvalifikace na maturitní úrovni – tedy v rámci EQF jde o úrovně 2, 3 a 4. V případě, že je poptávka, tak vytváříme i kvalifikace vyšších úrovní, např. vznikla kvalifikace Auditor nebo Lektor, které mají úroveň VOŠ.
Je třeba říci, že koncept NSK je stavěn přesně opačně. V počátečním vzdělávání dosahují lidé v daném oboru poměrně širokého a obecného vzdělání. Když mám výuční list, tak zaměstnavatel zhruba tuší, k čemu se umím postavit a co tedy s určitou menší mírou zaučení můžu začít vykonávat.
Profesní kvalifikace naopak neobsahují všeobecné vzdělání a člověka s touto kvalifikací musí zaměstnavatel zaučovat řádově méně než pracovníka s maturitou nebo výučním listem.
Stále se snažíme, aby to bylo uskutečnitelné. Postupně vytváříme profesní kvalifikace, z nichž bude možné poskládat tzv. úplnou profesní kvalifikaci a složit maturitní zkoušku. Ale nebude to jednoduché, protože profesní kvalifikace pokrývají pouze odbornou část, kromě ní by musel člověk složit také společnou část maturity. Na druhé straně by to mohla být příležitost pro školy, aby takové lidi začaly připravovat k maturitě ze všeobecně vzdělávacích předmětů. Je ale jasné, že praktická využitelnost tohoto postupu je dost malá. V NSK jsou primární profesní kvalifikace a možnost získat výuční list či maturitu je vlastně sekundární efekt.
Podle kvalifikovaného odhadu je mezi lidmi, kteří si dělají profesní kvalifikaci, výrazně víc těch, kteří už nějakou kvalifikaci mají. Jde např. o ty, kteří nepracují ve svém oboru a chtějí mít certifikát o tom, co se v praxi naučili. Může jít také o lidi, kteří chtějí mít další kvalifikaci, aby mohli snadněji řešit svou situaci, kdyby byli propuštěni.
Myslím, že je logické, aby byl systém profesních kvalifikací využit v případech, kdy se mění koncesní podmínky živností. Také existuje celá řada profesí, které nemají svůj vlastní otisk v počátečním vzdělávání, nevede k nim žádná škola – např. horský vůdce nebo potápěč. Přitom je zcela evidentní, že to nemůže dělat kdokoli. Rádi bychom přesvědčili zodpovědné pracovníky, že nemá smysl stále znovu vymýšlet, jak lidi v dané kvalifikaci zkoušet, když už existuje ověřený systém, na němž se přímo podílejí zaměstnavatelé. Takhle se to povedlo např. u rekvalifikací. Vzniklo pravidlo, že pokud v daném oboru existuje profesní kvalifikace, musí být obsah rekvalifikačního kurzu v souladu se standardy – jinak takový kurz nedostane akreditaci. Člověk, který se rekvalifikuje, pak po absolvování kurzu složí zkoušku z profesní kvalifikace a získá certifikát, který budou zaměstnavatelé opravdu uznávat.
Kampaň je potřeba v tuhle chvíli vést cíleně. Nemáme ještě popsány standardy úplně všech kvalifikací, takže kdyby měla „kobercový“ charakter, nemusela by být smysluplná. V každém případě by o této možnosti měli vědět lidé na úřadu práce. Až bude těch kvalifikací ještě o trochu víc, tak v tom okamžiku by se měla o NSK dozvídat veřejnost masivně. Zájemcům o nové kvalifikace bych přesto chtěl doporučit stránky www.vzdelavaniaprace.cz. Na nich se snažíme navléknout na nitku všechny tři korálky – člověk tu najde poptávku od zaměstnavatelů, informace, co by musel umět, aby danou práci mohl vykonávat, údaje, kde ho mohou na zkoušku připravit a u koho ji může složit. Toto navlékání odzadu, tedy od zaměstnání, je právě odlišnost Národní soustavy kvalifikací od počátečního vzdělání.
Oficiální registr NSK na adrese: www.narodni-kvalifikace.cz
Registr je určen hlavně odborné veřejnosti:
Webové stránky: www.vzdelavaniaprace.cz
Jsou určeny laické veřejnosti:
Web poskytuje informace o kurzech, o tom, kde se konají zkoušky a o zaměstnavatelích, kteří mohou pracovníka s danou kvalifikací potřebovat.
Článek vyšel v příloze časopisu VZDĚLÁVÁNÍ, čtvrtletníku Národního ústavu pro vzdělávání, ročník 2, číslo 1/2013, ISSN 1805-3394. Ke stažení na http://nuv.cz/publikace-a-periodika/vzdelavani-1-2013.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.
