Čeština trochu jinak aneb Nebojme se hub

Mezi základní oblasti, na něž je zaměřena pozornost současných vzdělávacích dokumentů, patří komunikační výchova a integrace poznatků – ty mají sloužit k učení žáků a chápání světa ve vzájemných souvislostech. Ve volbě témat dávají tak učitelům naprostou volnost – záleží potom na nich, zda dokážou své žáky zaujmout a motivovat k další práci. Jako příklad využití námětu k integraci poznatků a práci s informacemi jsme si vybrali houby – jde totiž o oblast velmi dobře známou, neboť sběr hub patří v České republice k „národnímu sportu“. Zaměříme se nyní na tuto tematiku v návaznosti na jednotlivé vzdělávací oblasti a průřezová témata.

Jazyk a jazyková komunikace

Houby jako gramatické učivo

Řadu možností k využití v hodinách českého jazyka nabízí především pojmenování z oblasti mykologie.

Největší rozmanitost najdeme v lidových názvech hub, jejichž jména byla odvozena podle charakteristické vlastnosti plodnice:

• podle jejího tvaru, často bývá houba přirovnávána metaforicky k částem lidského nebo zvířecího těla (jelení kopýtko, myší ouško, srnčí parůžky, na Slovensku například barania hlava);
• podle povrchu plodnice: jelenice, sametka, loupák;
• podle barvy plodnice: bílá liška, kuřátka, housátka, kravinec.

Častá jsou pojmenování podle vlastností dužniny, jako jsou:

• tuhost: křemenáč, skalní hřib;
• barva dužniny: kozí sýr, máselník, kravička (podle přítomnosti mléka v ryzcích);
• pach a chuť: smraďoch, hořčák, kyselák, mandlová houba, peprník.