Časopis Hudební výchova – inspirace pro učitele

Znáte Hudební výchovu?

Nedávno jsem při úklidu narazila na několik starých, notně zaprášených čísel časopisu s názvem Hudební výchova. Ročník vydání 1955. Z obálky se přísně dívá fotografie busty B. Smetany, zažloutlé stránky dýchají starobou. Přesto jsem neodolala a začetla se do obsahu.

Hned na 1. stránce je oddíl Bibliografie – odkazy na nové metodické příručky, na nový časopis Lidová tvořivost, nové zpěvníky pro děti. Dále mě upoutá několik článků z dějin hudební výchovy, ovšem z pohledu tehdejšího autora. Následují četné metodické materiály, např. o úpravách a výběru písní pro školu, k poslechu hudby – dokonce několik modelových scénářů, jak ve škole pracovat s konkrétní poslechovou skladbou, včetně notových ukázek. Článek k otázkám nácviku písní a k proslulé intonační metodě B. Čeňka. Několik zajímavých medailónků osobností, notová příloha a také zprávy o hudebních akcích, informace o četných výchovných koncertech, výzkumech, atd. Vše na mě působí velmi autenticky, a dokonce zjišťuji, že těm starým dobám trochu závidím. Tolik snah o pozvednutí tehdejší hudební výchovy, tolik aktivit pro děti, materiálů pro učitele, nadšení pro reformy.

Od oné doby uplynulo více než půl století, avšak nás pedagogy s ní spojuje mnohé. O tom se může přesvědčit každý, kdo zalistuje staršími i novějšími čísly časopisu Hudební výchova. Ráda bych učitelům hudby a hudební výchovy připomněla, že tento časopis s téměř šedesátiletou tradicí existuje dodnes a má se stále k světu.

Z historie časopisu

Časopis byl založen v r. 1953 pod názvem Hudební výchova. Vycházel tehdy pětkrát až desetkrát do roka, vydavatelem bylo SPN. Časopis si kladl za cíl řešit otázky hudební výchovy na školách všeobecně vzdělávacích všech stupňů a v dětských i mládežnických organizacích. Vedoucími redaktory byli V. Schmitt a od r. 1955 profesor J. Plavec.