Birlibánův svět bez hranic

• Na návštěvu – zaťukat – můžete na návštěvu a nemůžete na návštěvu. Děti si udělají z obručí domečky, ťukají na imaginární dveře a navzájem se navštěvují. Nakonec zaťukáme společně u Birlibána.

• Hry na návštěvy – jasné hranice a pravidla – tady je to moje, tady tvoje... Na návštěvě u tebe se musím chovat podle tvých pravidel.

3. Co Birlibán dělal a co na to maminka

• Řízená improvizace. Jak Birlibán zlobil, co na to maminka: nenechal maminku mluvit, rozbíjel věci, všechno bral ostatním, rozhazoval jídlo, stříkal vodou, …

4. Jak se může zlobit – jak skončit

• Každý má na zádech zastavovací knoflík. Děti si hrají ve dvojicích  – jedno Birlibán, jedno maminka. Birlibán začne zlobit, maminka knoflíkem zlobení vypne – tímto způsobem se několikrát vyzkouší zlobení a nezlobení, vystřídají se role.

• Vyhození zajíčka  domečku – Birlibán dostal vztek na to, že mu maminka vynadala,  a tak si ho vybil na zajíčkovi.

• Birlibán a maminka vaří, Birlibán všude rozlívá jídlo, maminka to zakáže, Birlibán se naštve a praští se zajíčkem  – zajíčkovi se utrhne ouško – učitel hraje s maňásky. Hra v roli, dramatizace situace téma přiblíží dětem i nám. Můžeme se tak podívat na absurditu některých trestů, dívat se, které fungují… Jak nám je, když dostaneme…

5. Vydají se na cestu

• Birlibán se polekal, omlouvá se Janečkovi, rozhodnou se, že půjdou hledat ztracené ouško do Maňáskova.

• Uzavření 1. části – volná společná kresba: Jak to asi v Maňáskově vypadá?

6. Uvařili jsme pohádku, o mámě a děťátku, ábr, fábr, domine, co zítra z hrnce vypadne...? (Uzavření 1. části příběhu.)

II. část – Birlibán na cestě

Program je výhodné realizovat venku. Bude tak pro děti věrohodnější a dobrodružnější, když budou muset mezi jednotlivými městy překonávat delší vzdálenosti. Venku je také mnoho podnětů k inspiraci a improvizaci.

1. Vaříme, vaříme pohádku, o mámě a děťátku, ábr,fábr, dominé, kdo nám z hrnce vypadne... (Hrnec a vařečka jako signál.)

• Sedíme v kruhu a společně mícháme velkou vařečkou v hrnci a říkáme se zavřenýma očima říkanku.

• Z hrnce vyskočí zajíček Janeček a Birlibán (čepice). Povídají si s dětmi, stručně shrnou předchozí děj a domluví se s dětmi, že se společně vydají na cestu. Ale kudy? Na každou dalekou cestu je potřeba mapa. Kde by jenom ta naše mohla být schovaná?

• Děti hledají ukrytou mapu (zjednodušený plán cesty se zakreslenými stanovištěmi). Učitel může pomáhat nápovědou – např. mapa bude asi tam, kde by se líbilo slimákovi, krtkovi, …, kde by si veverka udělala domeček… Potom společně studují mapu a vyráží na cestu.

2. Nepořádnická Lhota

• V Nepořádnické Lhotě se sice vůbec nemusí uklízet, ale když tam člověk potřebuje něco najít, dá to těžkou práci a zabere to spoustu času na hraní.

• Děti se vyzují, dají boty na hromadu, učitel je zamíchá a každý si musí najít svoje vlastní boty (možné jen při pěkném počasí a menším počtu starších dětí).

• Kimovy hry s přírodninami: Co se v Nepořádnické Lhotě ztratilo?

3. Bonbónovice

• V Bonbónovicích je sice krásně, ale Birlibán za chvilku zjistil, že se tam dějí divné věci. Děti se tam proměňují v to cukroví, které nejvíc mlsají.

• Děti podle mapy dorazí ke stromu, který je ověšen bonbóny a lízátky. I když by každý snědl nejraději všechno sám, dostanou se v pořádku pryč, jen když bonbóny sundají společnými silami a spravedlivě se podělí. Aby každý měl jen jeden.

4. Na návštěvě u Mračivců

• Dědci Mračivci se pořád jen mračí a na všechno nadávají. Nic se jim nelíbí, nic jim nechutná, nic nechtějí dělat. Aby Mračivec přestal být Mračivcem, je třeba jej rozesmát. Učitel je v roli Mračivce, děti se ho snaží rozesmát.Děti se rozesmívají ve dvojicích.

• Jaký obličej si vytáhneš z trička? – Děti si schovají obličej do výstřihu trička a překvapují se tím, jaký nový výraz z trička vytáhnou.

5. Lenošinda

• V Lenošindě všichni jen leží s otevřenou pusou a nechají, aby jim jídlo padalo přímo do pusy. Nejdříve je to dobré, ale potom už jsou tak tlustí, že se nemůžou ani hnout.

• Namalujeme na zem kruh – pusa Franty z Lenošindy – trefujeme se do ní  kamínky, šiškami, zvětšujeme vzdálenosti. Děti mohou říct, co mu zrovna dávají.

• Krmíme se navzájem. Děti si ve dvojicích hází piškoty, snaží se je chytnout pusou nebo rukou.

• Jak se válí lenoši? Už mají tak velká břicha, že se nemohou ani hnout. Jen se válí. Jaké by to bylo? Děti se mohou pohybovat jen válením po zemi. Učitel jim může dávat různé úkoly.

6. Útěk z Lenošindy

• Z Lenošindy je třeba rychle utéct, než dopadneme jako lenoši. Je zrovna noc, ale to nevadí.
• Děti si zavážou oči šátkem, chytnou se za ruce a učitel je vede ve „slepém hadovi“.

7. Rohlíková hora

• Dojdeme ke kopci, který vznikl ze všech nedojedených rohlíků. Birlibán jej musí překonat.

• Děti přelézají kopec „ztíženým“ způsobem – ve dvojicích se svázanýma nohama k sobě, skákáním po jedné noze, lezením po čtyřech...

8. Maňáskov

• Konečně Birlibán s Janečkem dorazili do Maňáskova. Jsou už hrozně unavení, ale jsou šťastní. Potkávají velkou spoustu hraček, kterým něco chybí.

• Zeptáme se Maňáskové královny, kde ouško najít – celá výprava přijde ke královně (učitel v roli) a ptá se na ouško. Učitel napovídá formou hádanek a úkolů – pět slepičích kroků od dubu, potom tři sloní kroky k domečku pro krtky…

• Společně připevníme ouško, pokropíme živou vodou od královny.
• Velká hostina na oslavu.

9. Co si Birlibán povídal v noci

• Když bylo po všem a Birlibán chtěl spát, honily se mu hlavou různé myšlenky. Prožil toho totiž za poslední dny hrozně moc…

• Dáme doprostřed kruhu čepici – atribut Birlibána – děti říkají jednotlivé myšlenky, na co asi Birlibán myslí. Učitel může začít vlastním příkladem, který se týká reflexe prožitého.

Příběh o Birlibánovi vybízí k dalším variantám, obohacování, improvizaci, dramatizaci a tvoření. Záleží už na pedagogovi a dětech, jakou mu dají podobu.

Literatura a použité zdroje

PETIŠKA, Eduard. Birlibán. 6. vyd. Praha: Albatros, 1998. 159 s. ISBN 8000006650.

LIEDLOFFOVÁ, Jean. Koncept kontinua. 1. vyd. Praha: Dharma Gaia, 2007. 176 s. ISBN 978-80-86685-79-3.

TOWNSEND, John; CLOUD, Henry. Děti a hranice. 1. vyd. Praha: Návrat domů., 1999. 208 s. ISBN 80-7255-0020.