Odborný článek
Digitalizace ve vzdělávání
11. 11. 2026
11. 11. 2026
Hudební výchova v novém tisíciletí prožívá na školách těžké období. Po dlouhých letech didaktické bezradnosti přichází ústup z pozice samostatného předmětu, završený jeho spojením s dalšími vzdělávacími obory. Příčina takových nevalných výsledků školní hudební výchovy je ovšem známá a je možné ji nalézt v hudební psychologii. Je zřejmé, že didaktické postupy uplatňované v průběhu minulých desetiletí nedokázaly dětem nahradit absenci hudební komunikace v rodinách. Proto se u nich stále častěji objevuje vývojová vada sluchové a hlasové koordinace, někdy označovaná jako motorická dysmúzie. Článek předkládá návrh řešení tohoto hlavního problému rozvoje dětské hudebnosti formou individuální tonopedické intervence.
1. Úvod
Didaktika hudební výchovy nejmenších dětí podrobně objasňuje postupy, které by měl vyučující s dětmi procházet při rozvoji jejich hudebních dovedností. Existuje ovšem jistý hendikep u dětí, které nebyly v prvních třech letech života podněcovány k hudební komunikaci. Zejména v období, kdy děti začnou mluvit, ale nezačnou zpívat, dochází k postupnému rozpadu funkce jejich hlasového orgánu. Není to však jediný problém, se kterým musíme ve škole počítat.
2. Reálná situace dítěte s nerozvinutými hudebními schopnostmi
V důsledku popsaných výchovných podmínek a různých vlastností a schopností dětí, včetně hudebního nadání, musí vyučující průměrovat svoje výchovné požadavky. Konkrétně u zpěvu je základem vývoje dosažení dovednosti čisté imitace slyšených tónů. V mnoha případech toho nelze u dětí dosáhnout ani při dodržování všech známých didaktických postupů. Jestliže pak takto tónově neladící skupina začne zpívat, výsledkem je typický hlasitý školkový projev s beztónovou charakteristikou (monotonie). Tolerování falešného zpěvu a pokračování v této praxi má za následek upevnění špatného pěveckého návyku. V oblasti ladění tedy tolerování chyb není cestou kupředu.
Zdá se, že školní didaktika v úvodní fázi hudební výchovy nemá dostatek prostředků, aby zaručila vývoj dětí k dovednosti hlasového přiladění. Výsledky školní výchovy totiž odporují závěrům odborných studií o tom, že problém amuzikálnosti v pravé podobě u normálně slyšících lidí vůbec neexistuje (Kulínský). Odbývání tohoto rozporu častým tvrzením o neodbornosti pedagogického vedení je však zavádějící. Pravdu lépe vystihuje zjištění, že didaktika není dostatečně připravena k působení na dnešní dětskou populaci. Zejména chybuje v tom, že přesouvá do kolektivu činnost principiálně náležející k individuální výchově. Konkrétně jde o získání dovednosti hlasového souznění. V této úvodní části výchovy hudebnosti je bezpodmínečně nutná interaktivní činnost (dyadická vzájemnost). Při kolektivních hlasových pokusech dochází ke ztrátě okamžité zpětné vazby (individuální kontingence). Každé dítě je v jiné fázi rozvoje dovedností a potřebuje jiný způsob podpory (scaffolding). Učitel nemůže těmto individuálním potřebám vyhovět (rozptýlená zóna nejbližšího vývoje). Při snahách pracovat jen s dvojicemi dochází k tříštění pozornosti a soustředění třídy se rozpadá. Při neúspěších u dětí nastupuje sociální tlak a ostych. Vcelku tato konstrukce nepřináší výsledky a část dětí nezískává schopnost zpívat v jazyce tónů během školní výchovy.
Jak tedy odstranit vývojovou vadu koordinace sluchu a hlasu, když rodiče neumějí zpívat a v kolektivu to již několik desetiletí reálně nefunguje? Tady je bílé místo současné didaktiky.
3. Hledání východiska
Základem řešení je soustředění pozornosti na problém sluchové a hlasové koordinace. Obcházení této dovednosti je příčinou všech následných těžkostí v hudební výchově. Jak je možné, že to, co dovede každá maminka bez hudebního vzdělání vnuknout svému dítěti, je tak komplikované při školní výchově?
Při pozorování průběhu získávání dovednosti hlasového přiladění ke slyšenému tónu v přirozeném prostředí, nevidíme na vzájemné komunikaci rodiče a dítěte nic neobvyklého. Základem vytvoření sluchové představy tónů je, podobně jako u jiných smyslů, dotyk s realitou. V případě zvuku s málo hmotnou podstatou, zprostředkovává ohmatání příslušného vjemu pohyb hlasivek (skrytý pohybový aparát). Ve vzájemném dialogu obou účastníků se upřesňuje pocit souznění, vnímání směru pohybu tónů a organizace tónové řady. Nápodoba prováděná hlasem je počátkem operací jedince s hudebními představami. Orgánový komplex hlasu a sluchu se tak vyvíjí k součinnosti v přirozené hře, kterou její aktéři ani nevnímají jako hudební výchovu.
Problém dnešní doby je v tom, že řada rodičů již neumí zpívat a nemohou tedy učit své děti jazyk tónů. Současně však platí, že shora popsaný přirozený postup nelze žádným způsobem obejít. Hledáme tedy jinou možnost, jak dítěti nastavit zrcadlo jeho hlasu, aby se mohlo v tónovém prostoru orientovat. Samozřejmě v přiměřených akustických podmínkách, tedy doma s výsadou neformálního vzdělávání. Již před šedesáti lety přišel Dr. Bohumil Kulínský s myšlenkou použít jako výukový nástroj didaktickou hlasovou ladičku. Vzhledem k tehdejší úrovni technického rozvoje nemohl jeho přístroj Visoton doznat většího rozšíření. V naší digitální realitě je však důvod ke zdravému optimismu.
Na platformách GooglePlay a AppStore jsou sice desítky aplikací, které mohou sloužit při ladění hlasu. Pro nejmenší děti však nejsou přizpůsobeny. Proto byla vyvinuta app Hlasová ladička Bertík. Pro dětského uživatele byl vytvořen herní program, který vede k procvičování dvou základních úloh: získání hlasové pohyblivosti a dovednosti naladit tón. Programem provází medvídek Bertík, který na začátku seznámí dítě s postupem, v průběhu hlasové hry provádí hodnocení, vyslovuje pochvaly a nakonec se rozloučí a pozve ke hře na příští den. Celé cvičení nemusí trvat déle než pět minut.
Poznámky ke kvalitě hudební komunikace:
1. Jistě je možné mít výhrady k tomu, že jako poslechový vzor neslouží lidský hlas. Lidské tělo je evolučně nastavené na nápodobu zjevu a hlasu jiného člověka, ve strojovém tónu chybí barva a cit. Je však třeba zmínit, že zrcadlové neurony, které se účastní procesu učení, nesledují jen oči a rty učitele. V činnosti jsou také audiomotorické zrcadlové neurony, které překládají slyšený tón do motorického programu hlasivkových svalů.
2. Přidanou hodnotou je vyšší kvalita informace o tónovém prostředí. Oproti prosté imitaci zpěvu v tradiční rodině, kdy se pěstuje pouze nápodoba tónů a paměť jejich pořadí v písničce, dochází v tonopedii k tvoření základů hudební gramotnosti. Dítě dostává další informaci o výškách tónů a získává schopnost orientace v tónovém prostoru. Přirozeným pokračováním je chápání významu pohybové symboliky a nakonec i symbolů grafických a notových.
3. Důležitým úkolem je vysvětlit nezpívajícím rodičům, že jejich úlohou je pouze dohlížet na pravidelnou dětskou hru s vlastním hlasem. Nenápadná účast na hlasových hrách by ovšem byla užitečná i pro dospělé.
První verze hlasové ladičky byla publikována na Google Play v roce 2019 a program byl postupně doplňován. Informaci přinesl časopis Hudební výchova v č. 2/2023. Ke konci roku 2026 bude k dispozici nová verze s vloženými gamifikačními prvky, a to na obou platformách.
4. Individuální tonopedická intervence a její začlenění do didaktiky
Hlasová ladička Bertík je didaktická pomůcka, na které je vystavěn postup nápravy vývojové vady sluchové a hlasové koordinace. Tato vada (motorická dysmúzie) není v PPP diagnostikována, protože zdánlivě nevadí dětskému vzdělávání. K tomu je možné vyslovit námitku, že autentický zpěv má velký léčivý a harmonizující potenciál pro celé tělo i mysl. Přímo ovlivňuje metabolické procesy, uvolňuje svalové napětí, podporuje tvorbu endorfinů v mozku. Výsledkem je uklidnění mysli a stav vnitřního míru, což působí preventivně i léčivě na stavy stresu, podráždění nebo depresi. To všechno jsou záležitosti, které se dnešních dětí významně dotýkají.
Proto by bylo žádoucí ve snaze o kvalitu dětského zpěvu nepolevovat a zařadit do didaktiky postupy tonopedické intervence.
4.1 Diagnostika
Během krátké doby poznáme u dětí zda dovedou hlasem imitovat jednoduchý popěvek. Hlasové pokusy sledují i ostatní děti a porovnávají si svůj názor se závěrem vyučujícího. Neschopnost dítěte hlasem napodobit slyšené tóny je problém, jehož řešení je naším úkolem. Potřebu tonopedické intervence konzultujeme s rodiči, případně s asistentem pověřeným dohledem nad jejím průběhem.
Poznámka: Při konstatování faktu, že některé děti neladí, nevytváříme navenek atmosféru „problému“. Ostatně děti většinou nevnímají chyby své výslovnosti nebo ladění hlasu při zpěvu nijak osudově. Navenek se spokojíme vyjádřením, že ještě neumí ovládat svůj hlas, budou chodit na „ladění“ (tonopedii) a budou si zpívat doma.
4.2 Prevence
Po dobu tónového slaďování dětského kolektivu by neměl být společný zpěv písní hlavní náplní hudebních činností. V kolektivu se především věnujeme společným hlasovým výletům v celé šíři tónového rozsahu a společnému senzomotorickému tréninku sluchové představivosti. Můžeme například hrát zpěvem sirény na štafetu při promítání obrazovky přes projektor. Takovému tréninku vyhovuje ideálně provoz v MŠ, kdy se po chvilkách hudebním činnostem můžeme věnovat denně. Falešnému zpěvu předcházíme tím, že po neladících dětech zpěv písní nevyžadujeme a v kolektivu ho nedovolujeme. Jejich čas ke zpěvu ještě nenastal a vznikal by u nich návyk falešného zpěvu.
Poznámka: Neladící děti se ke zpěvákům mohou připojovat rytmickou hrou na tělo a poslouchat čistý zpěv ladících dětí. Motivujeme je představou o zařazení do skupiny zpěváků.
Poznámka: Používání hlasu ke zpěvu nelze oddělit od dovednosti správného pěveckého výdechu. S ohledem na didaktickou zásadu postupnosti však tato záležitost dostává smysl až po dosažení dovednosti čisté hlasové nápodoby tónů. Dovedeno do důsledků, také nedokonalý „zakňouraný“ tón, který má správnou výšku, je dobrým startem k čistému zpěvu.
4.3 Terapie neladících dětí – individuální tonopedická intervence
Při práci s jednotlivcem po rozezpívání a kontrole výškové orientace provádíme trénink souznění tónů. K činnosti používáme opět app Hlasová ladička Bertík, která poskytuje zvukový i zrakový servis při hrách s tóny. Rodič činnost motivuje a vede k cíli. V určitém stadiu spolupráce hlasu, zraku a sluchu dochází k objevení sluchového pocitu sjednocení výšky tónů zpívaného a slyšeného („aha“ efekt). To je základní pěvecká dovednost, kterou potřebujeme spolehlivě procvičit. Pak postupně zvyšujeme nároky na hlasovou pohyblivost při dodržení čistoty intonace. K procvičování různých tónových průběhů můžeme využít tři nahrávací kanály v aplikaci. Dítě si může samo nahrát tónovou cestičku a potom ji zazpívat. Výsledkem je čistá a hbitá hlasová nápodoba tónů. Zde také končí úloha tonopedické intervence. K praktickému provádění tréninkových úkolů mohou rodiče v roli trenérů využívat informační podporu, přístupnou na julkabox.com v části Tonopedie. Zde je také umístěno instruktážní video Hlasová ladička Bertík.
5. Závěr
Hlavní části tónové prvouky, hlasový a sluchový trénink zpěvem sirény, probíhají v kolektivu. Většina dětí se po nějakém čase umí přiladit k poslechovému vzoru. Děti, kterým se to nedaří, začleníme do individuálního výcviku. Zapojením rodičů do nápravy nezpěvnosti se tak řešení může obloukem vrátit do místa, kde se problém zrodil. Společným tréninkem rodičů a dětí se kromě hudební kultivace posilují také vzájemné citové vztahy v rodině. Uvedeným postupem bychom mohli ve školní praxi zabránit vzniku špatného pěveckého návyku – falešného zpěvu.
6. Budoucnost metodiky
Program aplikace Hlasová ladička Bertík bude do konce roku 2026 importován také do iOS, takže bude přístupný pro všechny přístroje na trhu (mobily i tablety). Program je rozšiřován zdarma bez reklam, bez nutnosti registrace a složitého nastavování (FOSS – Free and Open Source Software). Pracuje v režimu ZAPNI-ZPÍVEJ. Další informace o této didaktické pomůcce budou průběžně uváděny na stránkách julkabox.com. Zde jsou rovněž umístěny materiály ke stažení, například metodický list pro učitele MŠ, kartička pro rodiče nebo vyobrazení postupu ladění tónů. Podrobný popis programu hlasové ladičky Bertík je v instalačním balíčku na GooglePlay/AppStore.
Do budoucna je zapotřebí zajistit životní cyklus vytvořeného software formou instituciálního převzetí některou z pedagogických fakult v ČR, státní organizací NPI, případně dobrovolnickou komunitou Česko.Digital.
Literatura
1. EHRENBERGER, Jaromír. Základní koncept tónové prvouky. Hudební výchova. Praha: Univerzita Karlova-Pedagogická fakulta, 2026, roč.34, č.2, s.17-20. ISBN1210-3683
2. TICHÁ, Alena. Učíme děti zpívat: hlasová výchova pomocí her pro děti od 5 do 11let. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7178-916-X
3. EHRENBERGER, Jaromír. Rozvoj vokálně intonačních dovedností dětí ve škole. Hudební výchova. Praha: Univerzita Karlova-Pedagogická fakulta, 2022, roč.30, č.2, s.12-18. ISBN1210-3683
4. NAZAJKINSKIJ,J.V. O psychológii hudobného vnímania. Bratislava: Opus n.p.,1980. ISBN 62-381-80
5. EHRENBERGER, Jaromír. Hlasová ladička a její využití v tónové prvouce. Hudební výchova. Praha: Univerzita Karlova-Pedagogická fakulta, 2023, roč.31, č.2, s.34-37. ISBN1210-3683
6. ZEZULA, Jiří, a kolektiv. Hudební výchova v mateřské škole, metodika. 1.vyd., Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1987
7. KULÍNSKÝ, Bohumil. Máte hudební sluch? Praha: Státní hudební vydavatelství, 1964
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Zachovejte licenci 4.0.