Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Barva, materiál a textura v oděvu
4,0 (1 hodnocení)
Příspěvek se zabývá využitím barvy při tvorbě oděvu jako prostředku komunikace ve veřejném prostoru a uplatněním materiálu a textury při stylizaci divadelní postavy. Součástí prezentace je i reflexe realizované akce.
Scénář a klíčové momenty tvůrčího procesu
Uvedení do tématu
Východiskem k vytvoření oděvu byl materiál, který není pro oděv typický a který je užíván k jinému účelu. Upřednostněna byla výtvarná hodnota autorského díla před nositelností a skutečnou užitnou funkcí oděvu.
Paralelou v oblasti současného designu oděvu je zaměření některých návrhářů na oblast vývoje a designu nových materiálů, jejichž novým kvalitativním vlastnostem podléhá i návrh oděvu. Přímou inspirací žáků byl zážitek z návštěvy výstavy "Fabric of fashion" v Uměleckoprůmyslovém muzeu, které ve spolupráci s Britskou radou představilo práce současných britských oděvních a textilních designérů. Žáci se zúčastnili doprovodného programu, který byl zaměřený na interpretaci vystavených děl na základě setkání a zážitku z malých dílčích úkolů.
Tématem výstavy bylo propojení dvou blízkých, přesto tradičně oddělených odvětví textilní tvorby. Výstava ukázala, že zaběhlý postup, při kterém látku nejprve navrhne textilní návrhář a poté ji oděvní návrhář podle svého vkusu použije a dá jí nějaký tvar, současným návrhářům už nestačí. Technologie může být impulsem a vést k podobě výsledného modelu. Prvotní nápad, ať už vycházející z technologie nebo asociovaný z jiných oblastí lidské činnosti, dává ve spojení s tradičním textilním řemeslem oděvu nový rozměr. Oděv se stává nositelem informace, příběhu, nebo se vyhrocením nějaké své speciální funkce (např. ochranné - kombinézy) stane médiem přenosu emoce (např. reakce na ohrožení okolí).
Hledání nové cesty a inovace materiálů může být na všech úrovních kontaktu s textilem spojeno s experimentováním, které vede k vytvoření ne vždy nositelného oděvu. V nejvyšších kruzích módního návrhářství se často setkáváme s modely, které jsou spíše uměleckými díly než skutečnou užitnou módou.
Důležitou součástí tvorby je tzv. filozofie výrobku (myšlenka, která stojí na pozadí procesu tvorby), která přesahuje jeho užitnou funkci. Myšlenkový proces, označovaný jako konceptuální, provází tvorbu v současném pojetí designu stále častěji.
potřebný materiál uveden v textu
provázky, nůžky, řezák, lepidlo, sešívačka, děrovačka
fotoaparát (nejlépe digitální)
Diskuze (1)▾
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
Blanka Nováková7. 3. 2010
Dobrá, smysluplná lekce. Jako student bych zřejmě lekce tohoto typu ocenila. Jedinou připomínkou z mé strany je pochybnost o práci ve skupině. Osobně bych upřednostnila samostatnou práci na zadání. Děkuji za inspiraci. Blanka Nováková
Mezi nejzajímavější exponáty patřily např. vystavené noční košile Husseina Challyana, které byly po dobu několika týdnů zakopány v zemi. Uvíznuté zbytky půdy v textuře látky vytvořily originální ornament, evokující krajku nebo výšivku typickou pro tento druh oděvu. Příkladem uplatnění nové technologie výroby v procesu návrhu byl vystavený vzorek textilie, která díky svému složení (kombinace hliníkového a hedvábného vlákna) dostala úplně nové vlastnosti a možnosti tvarování (zdroj: Katalog k výstavě Fabric Of Fashion, Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, 2002).
Druhou paralelou byla výstava "Metissages - současné umění a textil", která byla pořádána Uměleckoprůmyslovým muzeem ve spolupráci s Francouzským institutem v Praze. Výstavní projekt vycházel z myšlenky propojit současné umění s uměleckou řemeslnou výrobou textilu. Na začátku umělec zadal svůj námět a ten byl poté realizován uměleckým řemeslníkem tradičními textilními postupy (tkaní, vyšívání, paličkování, šitá krajka, aplikace, pozamenterie atd.). Řemeslník musel uplatnit své dovednosti a zároveň dobře interpretovat umělcovy představy o budoucím díle. Vznikly originální práce, které kromě nové estetiky obsahovaly i mnoho dalších významů a poselství kulturních i sociálních (např. burka nebo arabský šátek, k jehož vyšití byly použity ženské vlasy).
Součástí vytvoření oděvu je také jeho prezentace. Oděv se může stát komunikačním prostředkem na různých úrovních (např. sociální - identifikace určité skupiny obyvatel podle typických znaků oděvu - uniforma, kroj, sportovní dres). Prezentace oděvu je důležitou součástí marketingu ve spojení s reklamní fotografií (billboardy, reklamní fotografie v časopisech). Z původního dokumentu oděvu se může stát samostatná umělecká fotografie (Tono Stano). Aspekty působící společně jsou světlo, barva, výběr prostředí a též typ modelu.
Očekávané dílčí výstupy:
zážitek z návštěvy výstavy (inspirace, posunutí možností ve vlastní výtvarné činnosti pomocí tvorby profesionálních umělců);
uvědomění si důležitosti původnosti myšlení (nápad) může žákovi pomoci vykompenzovat řemeslnou nedokonalost.
Tvůrčí aktivita
Příprava
V malých skupinách dostali žáci za úkol vytvořit vlastní oděv, který by reprezentoval osobitost každého tvůrčího týmu (důraz na výchozí nápad, reprezentativnost oděvu) a byl výsledkem předcházejícího "zkoumání" vlastností a komunikačních možností různých materiálů (důraz na procesuálnost). Toto zkoumání zahrnuje porovnávání kvalitativních vlastností plasticity, barevnosti, tvárnosti, průsvitnosti, schopnosti vytváření světelných efektů, hledání možných využití zvoleného materiálu, např. v nezvykle kontrastních kombinacích. Konstrukce a spoje oděvu musí vycházet z vlastností použitého materiálu. Žáci jsou vedeni k respektování textury a využití podstaty materiálu (jeho fyzických vlastností), tzn. že by měli vyjít vstříc tomu, co materiál umožňuje a nabízí, a vyhnout se postupům a zacházení, která mu nejsou vlastní (např. nelze trhat igelit nebo spojovat aluminiovou folii izolepou).
Z nabídnutého materiálu si žáci vyberou ten, který se jim nejvíce zamlouvá, a hledají adekvátní způsob zpracování. Nejdříve jsou vedeni ke kombinování a experimentování s materiálem - hledají nejlepší postupy, způsoby spojování, barevné kombinace. Nemusejí procházet fází skic a návrhů, namísto toho přemýšlejí "ve zvoleném materiálu", vznikají materiálové vzorky. Během tvůrčího procesu (setkání s materiálem) se vynořují nové nápady, které vedou k výslednému originálnímu autorskému modelu.
Důraz není kladen na dokonalé řemeslné zpracování, ale na proces tvorby, který je osobní výpovědí žáka.
Použitý materiál a pracovní postupy:
balicí papír - trhání, stříhání, muchlání;
barevné izolepy - vrstvení, lepení;
igelity - využití průmyslového potisku;
aluminiová folie - tvarování;
různý odpadový materiál.
Motivační otázky:
Jaké znáš způsoby práce s textilií? (Tkaní, pletení, šití, paličkování atd.) Aplikace těchto postupů na jiný materiál.
Jak oděv získává tvar?
Jaké textury lze rozlišit?
Jaký je postup vzniku modelu?
Obr
Obr
Ukázky z práce žáků
Očekávané dílčí výstupy:
uvědomění si, jak může textura a vlastnost materiálu ovlivnit podobu oděvu;
uvědomění si propojenosti návrhu textilu a návrhu oděvu;
uvědomění si procesuálnosti tvorby objektu formou experimentování;
řešení "technologického" problému;
vytvoření originálu.
Fotografická prezentace autorského modelu
V této fázi jde o spojení prostoru a modelu. Společně vycházíme ven do okolí školy a hledáme nejvhodnější místo pro fotografování. Žáci diskutují o svých představách, zvažují toto prostředí a kladou důraz na jeho barevnost. Je jakýmsi doplňkem prezentovaného modelu. V akci si ověřují též důležitost gesta, které může podpořit smysl prezentovaného modelu, může ho posunout až do vyprávěného příběhu.
Obr
Fotografické prezentace modelů
Očekávané dílčí výstupy:
vytvoření fotodokumentace vlastního modelu;
ozvláštnění modelu volbou prostředí, aranžováním, výběrem kompozice, zachycením gesta/pohybu;
uvědomění si možnosti dodat svému autorskému oděvu další význam.
Posun modelu do roviny vyprávěného příběhu
Tato fáze procesu může vést až k identifikaci s fiktivní postavou a k formální stylizaci (např. divadelní kostým). Hledané prostředí se stává scénou, která evokuje určitý příběh nebo dokonce dramatickou situaci (např. z divadelní hry, baletu, filmu). Tento přístup může vést i k vytvoření fotografického scénáře (fotopříběhu).
Obr
Formální stylizace modelu
Očekávané dílčí výstupy:
vytvoření příběhu nebo situace na základě zasazení modelu do prostředí;
vnímání prostoru jako potenciální scény pro příběh;
uvědomění si vývoje a posunu významu v tvůrčím procesu.
Reflexe
Průběžné hodnocení během tvůrčí práce ve formě konzultace (individuálně).
Závěrečné hodnocení ve skupině formou společné diskuze, v níž si žáci navzájem posuzují vytvořené modely. Probíhá při jejich prezentaci v exteriéru nebo interiéru (důraz na práci s materiálem) nad výslednou fotodokumentací (akcent na originalitu prezentace a práci s barvou a světlem).
Očekávané dílčí výstupy:
interpretace vlastního vizuálně obrazného vyjádření;
