Autobus

Autobus je matematické prostředí, ve kterém děti procvičují základní spoje sčítání a odčítání, práci s tabulkou, evidenci děje, objevují zákonitosti tabulky, … Je to také motivující pohybová hra umožňující osobní prožitek.

Do řešení úlohy se zapojuje mnoho dětí. Zastávají všechny role hry zvané Autobus. A co je důležité, zpočátku samy úlohy tvoří, protože jako výpravčí rozhodují, kolik lidí z autobusu vystoupí a kolik do něj nastoupí. Velmi důležitá je vizualizace – nejlepší je osobní prožitek.

Nejdříve popíšeme to divadlo – tedy dramatizaci prostředí Autobus.

Účinkující: jeden řidič autobusu – přenáší autobus, do kterého není vidět; několik výpravčích, na každé zastávce jeden; moderátor/koordinátor jízdy (učitel nebo i žák) – klade otázky, například: Kolik lidí přijelo na konečnou?

Scéna: Po třídě vyznačíme několik zastávek a děti je pojmenují. Minimum jsou 3 zastávky. Jména si mohou děti vymyslet, třeba U Dveří, U Skříně, …

Materiál: autobus je představován krabicí, cestující mohou být narazeni figurkami ze stolní hry nebo víčky od pet lahví. Všechno si mohou děti vyrobit samy, například v praktických činnostech nebo výtvarné výchově. Tím se využívá mezipředmětových vztahů a rozvíjí se fantazie dětí.

Řidič vyjíždí s autobusem (model) na svoji trasu, kterou si děti společně určí a označí ve třídě. Přenáší krabici tak, aby do ní ostatní děti neviděly.

Na zastávkách jsou výpravčí a cestující. Výpravčí hlásí, kolik cestujících vystoupilo z autobusu a kolik nastoupilo. Hlásí to tak, že počítá po jednom, vždy zvedne ruku a ukáže cestujícího, který „nastupuje“ do autobusu: Nastoupil jeden cestující, nastoupil další cestující a další cestující. To je důležité, aby ostatní děti dávaly pozor a také, aby měly kontrolu, že to výpravčí nepopletl a nenechal do autobusu nastoupit jiný počet cestujících, než oznámil.