Atestace absolventů pedagogických fakult

Současná školská reforma klade na nastupující učitele nemalé nároky a přechod z pozice studenta připravujícího se na roli pedagoga - učitele s plnou zodpovědností za vyučovací proces, který je mu svěřen, je nevhodně příkrý. Všeobecným trendem moderních vzdělávacích soustav je tendence k maximalizaci a optimalizaci postgraduální péče o absolventa.

Český začátečník je dnes „hozen do vody" a nucen poradit si, jak umí. Příležitostné neformální „konzultace" problémů s kolegy, pokud ovšem mají na mladého spolupracovníka čas, nemohou být náhradou systematického vedení, a především nejsou ze strany tazatele a žadatele o radu nárokové a ze strany poskytovatele „rad" a zkušeností oficiální, tedy předávané s plnou zodpovědností za obsah rady. Navíc mám dojem, že současní absolventi se odhodlají vydat s žádostí o konzultaci problému za zkušenějším kolegou jen málokdy.

Často pozoruji, že přicházejí do škol s určitými představami o práci učitele, ale při prvních problémech, jež se začátečníkovi jeví nepřekonatelné, které však zkušený pedagog běžně zvládá a jež se umocňují kombinací se známými „bolestmi" učitelské profese (nízké finanční ohodnocení, nízká společenská prestiž, vysoká psychická zátěž, u začátečníků pak ještě mnohem vyšší), původně odhodlaný a nadějný mladý učitel dospěje brzy k závěru, že ze školství odejde. To pak lze považovat za nesmírné plýtvání lidskými zdroji ve školství, za stávající situace v českých poměrech přímo trestuhodné.

Přitom by mnohdy stačila mentorská pomoc zkušenějšího kolegy, možnost sdílení problémů a dojmů s jinými začínajícími pedagogy, asistovaný profesní start, ba dokonce i obyčejná konzultace. A do budoucna se obávám ještě více, neboť doposud pedagogické fakulty vypouštěly do praxe absolventy dobře disponované odborně, vybavené didaktickou teorií, a pouze nezkušené v praxi. Strukturované studium učitelství ovšem hrozí situací, jak mám možnost pozorovat, kdy se do magisterského studia učitelských oborů budou hlásit uchazeči, kterým bude chybět základní odborná dispozice (příkladem může být například absolvent oboru humanistika, politologie, archeologie či kulturní antropologie, který je přijat na magisterské studium učitelství dějepisu). Dějepis přitom mohl naposledy potkat letmo v prvním ročníku střední odborné školy! Výuka didaktické aplikace oboru pak naráží na mezery v oboru samotném a dále na krátkost časového úseku magisterského studia, kdy je možné tyto nedostatky napravit (jedná se většinou o rok a půl, neboť poslední semestr již je zkrácený souvislou praxí, přípravou studentů ke státnicím a finišováním při tvorbě diplomové práce). Je rok a půl dostatečně dlouhá doba na vybavení studenta základními didaktickými a pedagogicko-psychologickými kompetencemi, bez nichž se učitel neobejde, když přitom student ještě „dohání" odbornost? Obávám se, že nikoli.