Analýza náhodně vzniklé pedagogické situace

Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, a možná ještě dál, je rybníček Brčálník – aneb jedno krásné zacházení s nekonečnem (analýza pedagogické situace)

Abstrakt

Analýza náhodně vzniklé pedagogické situace mezi dítětem a dospělým je prováděna se zaměřením na:

• strategii dítěte ve vzniklé pedagogické situaci
• použití a vnímání slova „nekonečno” dítětem
• přenos zkušeností dítěte s pohádkou do běžného reálného světa
• přenos zkušenosti dítěte s konečnými entitami na nekonečné
• souvislost vnímání slova „nekonečno” dítětem s historickým vývojem náhledu na pojem „nekonečno”
• význam analýzy pro dospělého

S probíhajícím podzimkem plným barevných listů inspirujících k ledasčemu si možná někdo vzpomene na pana Wericha, jeho Fimfárum a na pohádku Až opadá listí z dubu. Pak může v případě, když nechce udělat, co se po něm vyžaduje, použít úsloví „až opadá listí z dubu”. Díky šestileté dívence (V. K., 6 let, 10 měsíců) může příště použít i následující úsloví:

„Neříkej mi to donekonečna/do nekonečna (podrážděně), ale můžeš mi to říkat potom, až do toho nekonečna napočítáš.”

Popis situace

Toto spojení použila V. K. v situaci, kdy na něčem pracovala a matka po ní chtěla, aby dělala něco jiného. Tento svůj požadavek matka několikrát důrazně opakovala, protože V. K. neustala ve své činnosti a nezačala činnost další, pracovala dál na svém. Klima bylo tedy lehce napjaté.

Hodnocení situace

V. K. nechtěla poslechnout matčinu výzvu, chtěla dokončit svoji činnost a zbavit se tlaku požadavků matky. Dochází tedy tak ke konfrontaci dvou přání, dětského a dospělého, a právě v tuto chvíli dítě vyslovuje uvedenou větu.

Otázky

Jak můžeme interpretovat pomocí této věty chápaní pojmu „nekonečno” u tohoto dítěte? A jak interpretovat tuto větu? Jak můžeme analyzovat celou vzniklou situaci?

Použití pro dítě neběžného slova nekonečno a rozbor tohoto použití

Už použití slova „nekonečno” může dospělého překvapit. Obvykle děti tohoto věku o nekonečnu nemluví. Snad jen, když se vzájemně trumfují, kdo řekne větší číslo či případně používají to, co slyší doma nebo ve školce/škole, např.: „to čekání je nekonečné” ve smyslu hodně dlouhé apod. Každopádně slovíčko nepatří mezi běžnou slovní zásobu dětí tohoto věku.

Už to, že v běžné situaci dítě použije toto slovo, může být pro dospělého minimálně signálem k zamyšlení: V jakém prostředí se to „chudák dítě” pohybuje? Není přetěžováno? Chce tímto použitím slova dítě něčeho dosáhnout? Proč nemluví jinak? Je to proto, že chce dospělého šokovat, uzemnit? Používá toto slovíčko, protože je pro něj nové, zrovna jej objevilo a chce se jím pochlubit? Chce dítě odvést pozornost od požadavku, tvořivě se vyhnout tlaku: tato věta matku bezpochyby zaujme, situace se odlehčí? Nebo je to běžný způsob mluvy či běžný způsob odpovědi tohoto dítěte? Vytvořilo ji dítě samo, nebo ji pouze opakuje? Testuje tak dítě svého dospělého? (Blíže o testování dospělého http://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/1528/jen-dite-s-dostatecnou-sebeduverou-prelsti-dospeleho.html/)

Pokračování situace, postoj a přesvědčení matky

Každopádně matka (větou zcela zaujata) upustila od svého požadavku, přidala dítěti čas a šla si větu zaznamenat. Po chvilce žádala, aby dítě formulaci zopakovalo, což dítě udělalo.

Matka byla lehce šokována a přesvědčena, že „dítě toto souvětí vymyslelo samo, nepřejalo ho, takovéto vyjádření není pro V. K. typické”. V jejím aktuálním přesvědčení též dominovala radost a víra v inteligenci a schopnosti dítěte i otázky po rozvoji nejenom intelektových schopností jejího dítěte. Plán „odejít z domova za 20 minut” změnila.

Sociální strategie dítěte

Byla-li tedy sociální strategie dítěte „odvést pozornost dospělého a nemuset v dané chvíli vykonat pokyn dospělého” nebo prostě jen „získat čas”, byla dokonale funkční.

Nejspíše ale také byla použita s cílem „poslat matku s jejím požadavkem k šípku”, nebo – jak  bychom mohli říci s panem Werichem – vykonat požadované až „opadá listí z dubu”. Každopádně dítě získává čas a odlehčuje pro oba aktéry nepříjemnou situaci a posouvá ji jiným směrem, tzv. přehazuje výhybku. Najednou už nejde o přerušení činnosti a vykonávání jiné, ale o klimaticky více příjemnou situaci, dítě si matku navnadí a ona třeba bude ochotna diskutovat o svých požadavcích. Dítě se ukazuje jako sociálně zkušené, v sociálních kompetencích získává pomyslný bod: dítě matku zná a ví, jak s ní zacházet.

Analýza první části formulace

V první části formulace nemáme jistotu, zda správný přepis je „neopakuj mi to do nekonečna”, nebo „neopakuj mi to donekonečna”. Čeština rozlišení neumožňuje, což je pozoruhodné, ale pochopitelné. V běžném hovoru obvykle nepotřebujeme rozlišovat takové nuance, mnoho podstatného vyplyne z kontextu, v jazyce pozorujeme tendenci ke zjednodušování.

Zde tedy nevíme, zda do/nekonečna je chápáno jako předložka s podstatným jménem nebo příslovce. Je toto rozlišení důležité? Smysl obojího je v dané situaci přibližně týž a znamená něco jako „neopakuj”, „mlč už” apod. Přesto cítím v obou vyjádřeních rozdíl.

Ve vyjádření „Neopakuj mi to do nekonečna” je slovo „nekonečno” v této formulaci jakási podstatná entita, bod, místo, obrázek, stav, do kterého se něco má/nemá dít. Slovo „nekonečno” daleko více vystupuje jako hlavní hrdina formulace, osobnost, partner než ve vyjádření „donekonečna”. Může i jít i o jazykovou zkratku a můžeme to celé chápat podobně jako v písničce „Do pěti, do pěti, musíme být u maminky v doupěti”. Hodiny tady ukáží vzor, do toho okamžiku, do toho obrázku, vzoru  je potřeba být doma. Jde o časový okamžik, bod, statické místo.

Ve vyjádření „donekonečna” je výraz „nekonečno” daleko více v pozadí, je zastřen, možná si jev „nekonečno” nemusí řečník vůbec uvědomovat, je to synonymum slova „pořád”, „stále”, apod. Jde spíše o průběh a činnost než o místo.

Obdobně je to ve vyjádření „lezu na horu”, hora existuje, je pevná, vysoká, mohutná... Lezu-li na horu a chci-li dosáhnout vrcholu, samozřejmě mohu ve snaze stanout na vrcholu lézt chvílemi i dolů, do roklin, strží, přesto lezu po hoře a snažím se zachovat celkový směr nahoru. Předpokládám, že ve vývoji jazyka je odražena zkušenost našich předků, kteří nejdříve nespíš lezli na horu, teprve později nahoru.

Proto soudím, že rozlišení „do/nekonečna” může znamenat jiné chápání pojmu „nekonečno”, může vypovídat o představě – či mentální mapě v mysli mluvčího, zejména, je-li to napsáno zvlášť.

Analýza chápání pojmu „nekonečno” dítětem

Pro toto dítě 7 hodin znamená takovou situaci na hodinách, kdy ručičky ukáží jakýsi vzor, obrázek. Mohli bychom tedy soudit, že „nekonečno” je v tomto případě vnímáno jako jakýsi bod, obrázek, místo? Domnívám se, že ne, sloveso „neopakuj” přímo ukazuje činnost, přidávání opakování pořád dál a dál, a tedy je bližší skutečnosti přepis „neopakuj mi to donekonečna”, tj. „neopakuj mi to nekonečněkrát” a tedy je pojem „nekonečno” uchopen dítětem potenciálně. [1] Uchopení pojmu potenciálně by jistě spíše odpovídalo věku dítěte i historickému vývoji náhledu na pojem "nekonečno". [2]

Ne-potenciální uchopení nekonečna

Zastavme se nyní i u části: „až do toho nekonečna napočítáš”. Volně by šla snad tato část přeložit jako „napočítej si v duchu do nekonečna”.

Tato dívenka má z rodinného prostřední zkušenosti se situací, kdy dospělý požaduje: „Ustel si, než napočítám do 20. Až napočítám do 15, musíme jít”, případně s počítáním při hře na schovávanou (1, 2, …, 20, už jdu) apod. Zdá se tedy, že zkušenosti s předchozími situacemi použila v neotřelém kontextu a vytvořila tak novou kvalitu: zkušenosti s počítáním přirozených čísel použila i na nekonečné entity – až napočítáš do… Že takovýto přenos může být ošidný, zatím netuší.

Ať už V. K. věří, že do nekonečna lze/nelze napočítat[3], toto použití slova „nekonečna” neodpovídá prvotnímu – potenciálnímu – uchopení pojmu. Zde je nekonečno chápáno spíše staticky, jako ne/dosažitelné místo, možná jako něco – řečeno s prof. P. Vopěnkou – „za horizontem”.

Souvislost s pohádkový vzorcem

Spojovacím můstkem mezi první a třetí větou je věta „ale můžeš mi to zopakovat”. Dívenka právě touto větičkou odlehčuje situaci – (první věta „neříkej mi to do/nekonečna” byla řečena trochu podrážděně) a dává matce někdy v budoucnu šanci na zopakování požadavku. Matka tedy dostává šanci podobně jako hrdina v pohádce, kdy má udělat nemožnou věc (např. přemístit vodu z rybníka sítem), ale za pomoci kouzel se mu to podaří. Dívenka si krásně z matky utahuje a snaží se diktovat podmínky.

Souvislost situace s pohádkou

Celé souvětí připomíná začátek známé dětské pohádky: „Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, a možná ještě dál, je rybníček Brčálník. A tam, jak známo, dějou se podivuhodné věci.” Teprve za hustým nekonečnem, tedy za něčím neuchopitelným, s čím nemá V. K. dost zkušeností, podobně jako s mlhou, která by se dala krájet nožem, a možná ještě dál se mohou dít pozoruhodné věci, a tedy i matka může mít nějaké požadavky.

Došlo opravdu k propojení na pohádku o Rákosníčkovi v mysli dítěte? Otiskla se mu silná zkušenost s celotáborovou hrou na motivy skřítka Rákosníčka takovým způsobem, že vytváří podobný vzorec, šablonu? Nebo se spíš přikloníme k původnímu názoru, že schéma souvětí více ovlivnil rodinný model (až napočítám do…, pak…) či hra na schovávanou apod.? Pro ovlivnění Rákosníčkem svědčí jakási nereálnost, pohádkovost, abstraktnost situace, do nekonečna se obvykle nepočítá, hustá mlha je stejně neuchopitelná jako nekonečno, pro ovlivnění rodinným modelem svědčí zase každodenní zkušenosti.

Analýzu reakce a  změnu cílů matky neprovádíme, ale necháváme na čtenáři.

Dohra a sociálně smírný konec

Dívenka postupně skončila svou činnost a spolu s matkou obě svorně odešly se zpožděním z domova.

Závěr (zaměřený na dítě)

Sociální a etická hladina:

1. Sociálně je dítě zdatné, umí odlehčit situaci a nepodřizuje se autoritám bez vlastní úvahy, je zaměřené na svoji činnost, používá strategii získat čas.

2. Bude dítě i nadále používat strategii získat čas? Jakým způsobem? Za jakých okolností? Jak bude reagovat na požadavky autority? Bude se autoritám vzpírat? Kdy a za jakých okolností? Umí dítě rozlišit, kdy je/není vhodné či správné vzpírat se autoritám? Jak ho to učit?

Poznávací proces pojmu „nekonečno” u dítěte

Přijmeme-li tezi, že dívka používá nekonečno nejdříve potenciálně a pak ne-potenciálně (= nikoli potenciálně), což je jeden   možný způsobů výkladu, je tato skutečnost překvapivá vzhledem k věku dítěte. V tomto věku lze očekávat vnímání nekonečna buď jako obrázek – ležatá osmička, nebo potenciálně. Takováto různá chápání jednoho pojmu však korespondují s faktem, že v ontogenezi při budování pojmu není pojem chápán jednotně, ale že se o něm teprve vytváří představa a je tedy chápán různě v různých kontextech.

Na druhou stranu dlužno podotknout, že často pouze jeden náhled na pojem, proces nebo situaci brání pochopit pojem, proces či situaci jiným způsobem či pojem, proces nebo situaci aplikovat a toto jedno chápání pak může být překážkou v dalším poznávání či aplikaci.

Jak pracovat s tímto dítětem a jeho představou o nekonečnu? Zdá se, že dítě má zájem o slovíčko „nekonečno” a nejspíš je i naladěno na poznávání jeho vlastností. Zdá se, že dítě bylo v daný okamžik citlivé pro pracování s tímto pojmem, že je tímto slovíčkem fascinováno. [4][5] Jaké příklady (izolované modely) jsou pro něho vhodné? Jak toho může matka využít a podpořit?

Závěr (z hlediska významu analýzy obdobných situací pro rodiče či pedagogy a jejich dalších rozhodnutí)

Rodič podobně jako učitel je stavěn do situací, které neočekával a které je nucen řešit. Důkladná analýza (prostředí, motivace, ale též poznávacích procesů) a sebereflexe někdy vzniklá na základě zaznamenání dané situace včetně formulací mu může přispět k tomu, aby lépe pochopil a uměl rozlišit vícevrstevnatost situací a při jejich řešení se rozhodoval s ohledem na zájem dítěte (aktuální/budoucí cíl, intelektuální/sociální rozvoj). Též hlubší porozumění tomu, jak dítě vnímá a poznává svět, může rodičům či pedagogům pomoci k rozvoji dětských schopností, ať už morálních či kognitivních, emočních, komunikačních nebo sociálních.

Zde např. vliv pohádky na dítě může matku motivovat vybírat takové pohádky, které budou nejenom dítě bavit, ale učit ho rozlišovat, kdy je lépe autoritu neposlechnout i za cenu vlastního nepohodlí či dokonce nebezpečí (hajný ve Sněhurce), kdy je lépe autoritu, moc či přání blízkého poslechnout (neotvírat dveře, nepodívat se do 13. komnaty)  či kdy je věc sporná – kdy je např. možné moci vyhovět pouze nakrátko a zachránit si život (princezna lže a tvrdí, že její zachránce je ten, kdo jí pohrozil smrtí, nebude-li lhát, pravý zachránce není k dosažení) a teprve později uvést věc na pravou míru a dát průchod spravedlnosti.

Matka může též zapřemýšlet, zda používá někdo v okolí dítěte slovo nekonečno, nekonečný a  v jakých souvislostech, slovních spojeních apod.

Z hlediska  poznávání pojmu „nekonečno”, může matka zjišťovat, zda dítě chápe/nechápe, že do nekonečna nelze napočítat, zda dítě rozlišuje mezi velkým číslem a nekonečnem. Může např. zkoumat proces a napomáhat procesu tvoření hranice mezi velkým číslem, které dítě nedokáže spočítat (málo zkušeností s velkými čísly) nebo člověk nedokáže spočítat (brání mu fyzické možnosti, prostor, nebo čas), a nekonečnem: Kolik je v našem lese stromů? Umíš je spočítat? Umí je spočítat táta, paní učitelka, Pán Bůh, černokněžník? Kolik má náš vánoční strom jehlic? [6] Kolik je na světě v danou chvíli bonbónů, písečných zrn?

Jinou možností je, že matka předkládá dítěti procesy, které nekončí. Oblíbenou kratochvílí dětského věku související s nekonečnými procesy jsou písničky či básničky, které se opakují, např.pes jitrničku sežral. Obdobnou nekonečnou pohádku lze vytvořit s hrdiny, které jsou pro dítě přitažlivé. Kolik a jaké různých scénářů dítě s matku vymyslí? Dále matka může vybídnout dítě k vytvoření obdobného příběhu.

[1] Jinou možností výkladu je, že nekonečno v této první části je pro dítě synonymem slova dlouho a o uchopování ať už poteniálním či jiném nemá zas až tak smysl mluvit.

[2] Potenciální uchopení nekonečna souvisí s procesem a jeho pokračováním, s možností postupného přibližování něčemu, např. růst nade všechny meze: jinými slovy, za každým prvkem je jeho následovník, např. ke každému přirozenému číslu lze najít přirozené číslo o jedno vyšší. V historii se potenciální  chápání nekonečna osvědčilo zejména při objevu diferenciálního a integrálního počtu. Chápání pojmu nekonečno potenciálně je v historii doloženo již v době před naším letopočtem (Achilleus a želva). Oproti tomu pojem aktuálního nekonečna nezávisí na procesu vzniku, nekonečná množina je dána, je hotová. S tímto pojmem přicházejí matematici a filozofové později, v 19. století, a toto chápání stojí u prahu teorie množin.

[3] Zde nelze rozlišit, zda dívenka má představu, že do nekonečna lze napočítat. Každopádně představa matky je – „do nekonečna napočítat nelze”.

[4] Tato citlivost není pouze motivací. V jistém smyslu souvisí s imprintingem (vtištěním) a Vygotského zónami bezprostředního vývoje. Bohužel, málo se setkáváme s podchycením takovéto citlivé etapy ve škole i v rodině.

[5] Nepodařilo se najít žádnou přímou souvislost mezi aktuální činností dítěte a pojmem nekonečno, což bývá někdy obvyklé. Někdy se stává, že rodič dítě podezírá z lelkování, případně z činnosti, která se dospělému jeví jako málo smysluplná, a proto tlačí dítě do činnosti jiné, a přesto se dítě zrovna nachází uprostřed pro něho zásadní činnosti vč. intelektuální. Je nesnadné, ale ne nemožné navodit takové klima, kdy dítě snaží rozlišit své činnosti a může dospělému sdělit že „nelelkuje”, ale vynalézá, odpočívá atd.

[6] Na otázku kolik jehlic je na vánočním stromku, můžeme dostat od dítěte smysluplnou odpověď typu 2 igelitky, 3 kg apod. (autentická výpověď jiného dítěte v jiné situaci).

Literatura a použité zdroje

BÍLÁ, A. Jen dítě s dostatečnou sebedůvěrou přelstí dospělého [online]. [cit. 2010-04-13]. Dostupné z: http://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/1528/jen-dite-s-dostatecnou-sebeduverou-prelsti-dospeleho.html/ ).