Ambientní AI a budoucnost vzdělávání

Obrázek vygenerován pomocí modelu Seedream 5 Pro v Magnific AI

„Využití vizuálních informací k získání kontextu zcela mění situaci.“ – Mark Gurman

Je tomu přesně rok, co jsme na Spomocníkovi psali o Socrait, AI asistentovi, který nahrává výuku, aby pomohl učitelům soustředit se na to, co je podstatné, a upozadit to, co není. Činil tak prostřednictvím aplikace v mobilním telefonu, který učitel nosil po celou výuku zavěšený na krku vzhůru nohama ve speciálním pouzdře, aby mikrofony dokázaly co nejlépe zaznamenat vše, co se ve třídě událo. Uvedený přístup měl dva základní problémy: technologický a lidský.

Protože zařízení nemělo kameru, musel učitel žáky vhodně oslovovat, aby je AI dokázala rozlišit, například při shodě jmen, nebo slovně popisovat, co vidí, aby s tím asistent dokázal správně pracovat. Druhý problém byl závažnější.

Celý koncept vycházel z předpokladu, že žákům (a jejich rodičům) nebude vadit, když je učitel nahrává, byť pouze zvukově, a že uvěří v bezpečnost systému i v to, že se zaznamenaná data nedostanou mimo školu a nebudou dále využívána.

Socrait byl bezesporu revolučním řešením. Jeho přínos však nespočíval ani tak v konkrétním využití agentní AI ve vzdělávání jako v tom, že nastavil hranice toho, co jsou uživatelé ochotni akceptovat. Žáci ve třídě předem viděli, kdy je učitel nahrává a proč. Samotné nahrávání i jeho účel tak byly alespoň do určité míry transparentní.

Proměna výuky