Informace o případu americké učitelky, která podniká, a to v zájmu vlastního osobního růstu a zlepšení podmínek výuky ve své třídě. Článek je doplněn našimi domácími souvislostmi.
Značný rozruch nejen na americkém kontinentě udělal nedávný článek v New York Times o technicky vyspělé a oceňované učitelce 1. stupně z Mapletonu v Severní Dakotě Kayle Delzer [1]. Kayla je prototypem moderního digitálního občana, který se snaží maximálně ovlivnit své virtuální okolí (osobní vzdělávací prostředí) a v duchu jedné ze základních kompetencí (smysl pro iniciativu a podnikavost) se snaží uplatnit nejen jako vynikající učitelka, ale též jako konzultantka, autorka, lektorka nebo jako přednášející, zvaná na významné konference či do televize. Dělá dojem schopné manažerky, která pro podporu své činnosti dokáže zajistit dostatečné finanční zdroje. Na to, jak je mladá, jsou její výsledky skutečně pozoruhodné.
Kayla má vlastní web Top Dog Teaching (miluje psy), ale publikuje též na Edsurge, Edutopia i jinde. Jejím oblíbeným prostředím jsou sociální sítě, setkáte se s ní na
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
Bořivoj Brdička17. 10. 2017
Pan Klatovský (Microsoft) mi píše:
"Se zajmem jsem si precetl Vas clanek na webu spomocnik.cz, jen bych upresnil, ze spolecnost Microsoft naklady ucastnikum Letni skoly modernich ucitelu nehradi ani na ne neprispiva, tim spis jsme radi, ze se kazdy rok sejde na teto akci 60 ucitelu ve svem volnem case a za sve (v nekterych pripadech za skolni) finance."
Nedělám si patent na rozum, ale u mě je ta akce spojená s touto firmou. Pokud je pravda, co píše, a účastníci se školí v produktech MS za své (často vlastní) peníze, pak si myslím, že ani tak to není v pořádku. Přiznaná cílená podpora by jistě byla na místě.
Problém, který otevírají New York Times, souvisí s tím, že se z Kayly pozvolna stává možná až příliš velká obchodnice. Top Dog Teaching buduje jako značku, pod níž prodává nejen své služby v roli lektorky či přednášející, ale provozuje též e-shop, kde si můžete koupit trička a čepice s jejím logem. Je zřejmé, že takové tričko prostě musí mít každý žák její třídy. Na konferencích vystupuje v šatech propagujících určitého výrobce (podobně jako to známe u sportovců) [2]. Její materiály do výuky si můžete koupit na portálu Teachers Pay Teachers.
To jsou otázky, které vyvolaly polemiku. Názory jsou různé. Po právní stránce je vše poměrně jasné. Učitelé veřejných škol jsou státní zaměstnanci a jako takoví se musí vyvarovat situací, které lze klasifikovat jako konflikt zájmů. Může-li učitel ovlivňovat, jaké zařízení, software či služby budou žáci používat, dostává se do podobné situace jako lékař, který předepisuje konkrétní lék. Výrobci se samozřejmě všemožně snaží, aby se jejich produkt na trhu uplatnil.
Řeknete si možná, že na úrovni pouhého občerstvení na akci propagující určitou firmu (u nás např. akce Google Education Group) o nic nejde. Nebo že sponzorovaná účast na zajímavé konferenci, kde se předvádějí aplikace pouze jedné platformy (např. Apple Učitelský summit), vás neovlivní. Či že bezplatný a velmi kvalitní kurz hrazený firmou (u nás např. Letní škola moderních učitelů v režii Microsoftu) přispěje pouze k vašemu odbornému růstu. Při splnění jasně definovaných podmínek je snad možné podobný nepřímý způsob podpory komerčních produktů tolerovat. Kayla však jde mnohem dále. Její aktivity jsou typickým důsledkem současné politiky počítačové lobby ze Silicon Valley (podle lokality největšího výskytu těchto firem).
Školství je zjevně podfinancováno, a tak mu nezbývá než hrát roli chudého příbuzného, který potřebuje podporu od sektorů vytvářejících zisk. Dle mínění některých sponzorů by na oplátku mělo dělat to, co se po něm žádá. Takový přístup je ale nepřijatelný. Z toho vyplývá, že sponzorství, má-li být legální, musí být realizováno podle jasných pravidel. Tou hlavní podmínkou je transparentnost. Příkladem transparentní formy je třeba americký crowdsourcingový portál DonorsChoose.org, kde učitelé veřejně žádají o finanční podporu projektů, které chtějí s žáky dělat, ale rozpočet jejich školy to neumožňuje (viz Jak podpořit inovace ve vzdělávání?).
Do diskuze nad tématem se zapojilo hned několik nám známých odborníků. Larry Cuban označuje tyto učitele za podnikavé a konstatuje, že problematiku komercionalizace řeší americké školství již desítky let. Boj je veden mezi dvěma odlišnými přístupy – „je vyšším cílem uspokojování soukromých zájmů podnikatelů, nebo veřejné blaho?“ [3] Oba přístupy byly dosud víceméně v rovnováze. Zdá se ale, že technologie stav vychylují k tomu prvnímu.
Audrey Watters poukazuje na to, že v pozadí stojící politika Silicon Valley vede k dalšímu zvyšování rozdílů mezi školami. Ukazuje se totiž, že mezi firmami podporovanými podnikavými ambasadory převládají bílí učitelé z oblastí s vyšším socio-ekonomickým statusem [4]. Audrey též upozorňuje na to, že přístup amerických školských obvodů se různí. Zatímco Mapleton School District Kaylu Delzer v jejích komerčních aktivitách zjevně podporuje s tím, že vlastně propaguje celou místní komunitu, jinde je situace dost odlišná. Třeba Evergreen School District ve státě Washington učitelům přímo zakázal využívat službu DonorsChoose, protože finance takto získané neprocházejí účetnictvím a nejsou pod kontrolou úřadu. Případné zakoupené zařízení pak vůbec není v inventáři školy [4].
V USA existují zákony, které upravují vztah komerčního a veřejného sektoru. Zdravotnické firmy například musí všechny výhody poskytované lékařům vykazovat. Stejnou transparentnost je třeba zavést ve školství. Celkem jednoduchým řešením problému s hmotnými dary je, stane-li se příjemcem samotná škola.
Jenže snaha o budování sítě ambasadorů je většinou vedena jiným směrem. Jde hlavně o osobní propagaci výrobků učiteli. Pro nás nejdůležitějším poučením určitě bude, podíváme-li se na to, zda existuje způsob, jak i v tomto případě konfliktu zájmů předcházet. Kayla tento problém zatím řeší tak, že si domluvila 10 dnů neplaceného volna v roce, které využívá pro realizaci mimoškolních akcí [1].
Ještě lepším vzorem nám ale bude jiný úspěšný ambasador, šéf technologií na Casady School v Oklahomě Wesley Fryer (web, blog). Wes definoval a zveřejnil svá vlastní jasná pravidla, která upravují podmínky, za nichž spolupracuje s komerčním sektorem (Disclosure Policy) [5]. Podstatou je, že nezveřejňuje reklamu, nepřijímá úplatky a přiznává veškeré případy podpory, které kdy od různých firem obdržel.
Přesně totéž by měl udělat každý bloger a uživatel sociálních sítí, informuje-li o jakémkoli komerčním produktu. Učitelů se to pochopitelně týká na prvním místě, protože ti musí jít vždy příkladem.
Možná takové specializované prohlášení budu jednou muset sepsat i já sám. Zatím to ale asi nebude nutné, protože se věnuji převážně metodice jdoucí nad rámec konkrétních řešení a Spomocník propaguje hlavně volně dostupné materiály a aplikace. Má naprostá otevřenost je navíc dostatečně známa, takže se sponzoři nehrnou.
Kam až má paměť sahá, vybavuji si jen dva případy svého vlastního možného konfliktu zájmů, které by stály za řeč. Prvním byl zištný dar několika výukových programů na CD Microsoftem před 20 lety, který byl vyvolaný mým slibem publikovat recenze (např. The Magic School Bus). Druhým pak krátkodobá studijní cesta na tureckou Anadolu University v rámci spolupráce s Institutem svazu průmyslu, hrazená firmou Apple (Apple se vrací do českých škol). V obou případech jsem informaci transparentně zveřejnil.
DELL'ANGELA, Tracy. When teachers shill for high-tech companies: Icky, but is it unethical? [online]. 2017. [cit. 2017-09-21]. Dostupné z: https://headinthesandblog.org/2017/09/teachers-shill-high-tech-companies-icky-unethical/.
CUBAN, Larry. The Dilemma of Entrepreneurial Teachers with Brand Names [online]. 2017. [cit. 2017-09-21]. Dostupné z: https://larrycuban.wordpress.com/2017/09/05/the-dilemma-of-entrepreneurial-teachers-with-brand-names/.
WATTERS, Audrey. Inequality, 'Brand Ambassadors,' and the Business of Selling (to) Classrooms [online]. 2017. [cit. 2017-09-21]. Dostupné z: http://hackeducation.com/2017/09/06/inequality-ethics-ed-tech.
FRYER, Wesley. Disclosure Statements, EdTech Ambassador Programs and Digital Citizenship [online]. 2017. [cit. 2017-09-21]. Dostupné z: http://www.speedofcreativity.org/2017/09/10/disclosure-statements-edtech-ambassador-programs-and-digital-citizenship/.
