Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
ADHD - praktické tipy pro každý den
5,0 (2 hodnocení)
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Kniha ADHD 100 tipů pro rodiče a učitele přináší vyčerpávající přehled přístupů k péči o dítě a žáka s poruchou ADHD, které mohou rodičům a učitelům poskytnout návod na hledání účinných strategií v péči o konkrétní dítě. Autor knihy má více než dvacetiletou zkušenost v oblasti dětské psychoterapie. Místo vědeckého vysvětlování a teorií nabízí praktické, pochopitelné a konkrétní tipy pro všední den rodinného a školního života od stresových situací se vstáváním či usínáním, přes používání pc a televize, až po školní problémy jako je psaní, čtení či psaní domácích úkolů. Kniha je rozdělena do několika kapitol a podkapitol. 1/ Základní myšlenky - Myslete i na sebe, Být koučem,... 2/ Doma - Každodenní záležitosti, Domácí úkoly, Psaní, Čtení, Počítání, Další učební strategie 3/ Ve škole - Celková příprava, Koncentrace, Hyperaktivita, Rušivé chování 4/ Další aspekty - Mimořádná nadání, Puberta 5/ Pro rodiče 6/ Pro učitele V článku jsou ukázky z kapitoly Domácí úkoly, Pracovní místo dítěte a Pochopení rolí.
Domácí úkoly
Časový rozvrh
Cesta ze školy je každý den katastrofa. David je rozmrzelý, na svou matku se ani nepodívá, agresivně kope do malých kamínků a nadává. „Blbé domácí úkoly! Já je dělat nebudu! Ne a ne!“ Doma letí taška do kouta, David se okamžitě začne zaobírat svou sbírkou brouků a jen horko těžko se nechá přesvědčit k obědu. Pozdější snaha přimět ho k tomu, aby si udělal domácí úkoly, se změní v rodinné drama plné slz.
Po hravé fázi objevování během prvních pár týdnů školní docházky se žádné mu dítěti do domácích úkolů nechce. Pro beztak již vzdorovité dítě s ADHD je toto pokračování školy naprostým utrpením. Ve vzduchu je cítit napětí a matka si připadá, jako by své dítě mučila, když na toto téma přivede řeč.
Negativní postoj k domácím úkolům budete schopni zlepšit jen tehdy, když ukážete pochopení pro citové rozpoložení svého dítěte, aniž byste však s jeho názorem konfliktu souhlasili. Zkuste při psaní domácích úkolů vytvořit co nejpříjemnější atmosféru a zároveň přimět dítě k tomu, aby pochopilo, že to jinak nejde. První část tohoto požadavku lze snadno splnit. Vzpomeňte si, jak jste se při psaní domácích úkolů cítili vy, a jestli už je to příliš dávno, myslete na to, jak vám nyní je, když před sebou máte nějakou nepříjemnou povinnost, jako např. obtížný dopis, kondolenci nebo odmítnutí.
K druhé části požadavku existuje pár tipů: Vytvořte spolu s dítětem příjemné pracovní místo {21} a postarejte se o vhodné organizační pomůcky {22, 23, 27, 40}. Především si ale s dítětem i pro tento případ vypracujte pevný časový plán.
Domácí úkoly se udělat musí. Nejedná se ale o akci s otevřeným koncem. Tato povinnost musí zapadat do rodinného rozvrhu, ve kterém by měly být zohledněny i ostatní pravidelné činnosti, jako je sport, hodiny klavíru apod.
V nižších třídách se neočekává, že by se děti doma učily déle než 30 až 45 minut. Ve vyšších třídách gymnázia už je to víc. Je vhodné udělat si se školou v této věci jasno. Při velkém počtu předmětů učitelé mnohdy ani neví, protože se mezi sebou nedomlouvají, kolik toho žák musí odpoledne udělat [1,28]. Ať už je to jak chce, domácí úkoly mají svůj začátek a svůj konec, stejně jako hodina ve škole. Co se nakonec nestihlo, to prostě chybí – ale matka by k tomu asi měla připojit příslušný komentář.
Dítě musí mít možnost se radovat, že má po uplynutí doby určené na domácí úkoly volno.
Jen tehdy uzná, že se domácí úkoly nikdy neoddalují, i když už venku čekají kamarádi nebo v televizi běží mimořádně důležitý pořad. Časový rozvrh vyžaduje – kromě své písemné podoby – také viditelně umístěné hodiny sloužící k neustálé sebekontrole a motivaci.
Pro úspěch tohoto časového rozvrhu jsou rozhodující vědomě zařazené přestávky. Děti s ADHD se nedokážou dlouho věnovat jedné činnosti. Když jim nedopřejete žádnou pauzu, udělají si ji bez zdráhání sami, začnou být neposedné přestávky nebo si s něčím hrát. Během krátkých, předem stanovených přestávek byste je měli jsou důležité podněcovat k pohybu a vybalancování. Nezapomeňte ani na toaletu, popř. na něco k pití! Potom jdou úkoly zase lépe od ruky.
Obecně platí, že jakékoliv vnější podněty nesoustředěné děti ještě víc rozptylují, takže televize a rádio by během přípravy do školy měly samozřejmě zůstat vypnuté. Tichá hudba však má v některých případech pozitivní vliv. Hudba by měla splňovat určité požadavky. Mělo by se jednat o hudbu beze slov, aby nesváděla ke zpívání, a neměla by být příliš rytmická a dynamická.
Dobré zkušenosti jsou s následujícími skladbami:
• „Malá noční hudba“ (W. A. Mozart)
• „Svit luny“ (Claude Debussy)
• „Nocturno“ ze Snu noci svatojánské (Felix Mendelssohn)
• Soundtrack k filmu „Racek Jonathan Livingston“ (Neil Diamond)
• „Preludium k Faunovu odpoledni“ (Claude Debussy)
• „Obrázky z výstav“ (Modest Petrovič Musorgskij)
• „March of the Toys“ (Victor Herbert)
• „Humming Chorus“ z Madam Butterfly (Giacomo Puccini)
Puštěná televize – i s vypnutým zvukem – ještě nikdy nevedla ke zvýšení ochoty pracovat a ke zlepšení koncentrace!
Vytvořte si díky závazným plánům nové svobody.
Pracovní místo dítěte
Během pouhých pár minut je Markusova lavice zavalená sešity, knihami a papíry. Za hlasitého nadávání hledá mezi lahví s pitím a nakousnutým chlebem svou žlutou pastelku. Chaos se šíří i okolo na podlaze.
Pro děti s ADHD je těžké udržovat ve svých věcech pořádek a potřebují pomoc déle než jejich vrstevníci. Pravidelně zapomínají nebo ztrácí své pracovní potřeby. Potrestání na tom nic nezmění. Děti s ADHD si neumí smysluplně uspořádat místo prostor. Každý úkol je pro ně nový, z předchozích zkušeností se nepoučí. Dobrovolně se však přizpůsobí konkrétním strukturám a opakujícím se pravidlům (14). Na pozornost a chování dítěte s ADHD má vliv zařízení třídy a zejména pak jeho bezprostředního pracovní místa. Pokud ho vhodně upravíte, může to chování neklidných dětí velmi pozitivně ovlivnit.
Některá pravidla usnadňující práci:
• Na stole by měly ležet pouze ty předměty, se kterými se právě pracuje. Nepotřebný materiál by měl být uložen jinde.
• Hranaté pastelky jsou lepší než kulaté, nemusí se tak často hledat na zemi.
• Je snazší udržovat pořádek v sešitech než v poletujících papírech, jejichž založení do pořadače je pro děti s ADHD příliš komplikované, a proto neoblíbené.
• Nějaké tužky, nůžky, gumy apod. v zásobě na stole učitele mohou zmírnit rozčílení.
• V lavici se nesmí jíst a pít.
• Klidové fáze a krátké přestávky, které si děti zvolí, zlepšují jejich koncentraci.
• Klidné snaživé dítě jako soused může být obrovskou motivací.
Silné nutkání k pohybu ovládnete snadněji, když neklidným dětem na přechodnou dobu umožníte pracovat ve stoje či v leže. Jejich vnímání vlastního těla je doslova nutí neustále měnit pozici. Pakliže jim to není umožněno, jejich neklid roste. S ohledem na množství nejrůznějších školních potřeb si dítě s ADHD nevystačí jen se svým batohem. Tyto děti potřebují ve škole místo, kde by si mohly uložit své věci, které právě nepoužívají. Protože taky často něco zapomenou nebo ztratí, bylo by to kromě toho také ideální místo na uložení potřebných zásob. Zabráníte tím nemilým diskuzím. Principy pořádku jsou relativní. Děti s ADHD žádný smysl pro pořádek nemají, jsou ale ochotné převzít představy o pořádku od osob ve svém okolí, pokud k nim mají srdečný vztah. Prarodiče jsou toho příkladem.
Předtím než budete moci od dítěte očekávat samostatnou a volnou práci, je třeba vytvořit určitý styl práce a pracovní techniky.
Pochopení rolí
V současné době existuje nepřeberné množství rodinných konstelací a velmi různorodé styly výchovy.
Znamená to, že:
1. Pro mladé rodiče je těžké se orientovat.
2. Neexistuje žádný „správný“ styl výchovy.
Panuje však jednohlasný názor na to, čím se vyznačuje špatná výchova: bezcitností, zanedbáváním, pohrdáním, násilím a neúctou (68).
Vzorná rodina se sestrojit nedá. Pokud se však objeví problémy a někdo začne v rodině trpět, je třeba porozumět své vlastní roli v rodině. Tento krok je důležitější než okamžité hledání řešení. Dítě s ADHD zpravidla nenaplňuje rodičovská očekávání. Nechápe sociální signály, nereaguje na emocionální nabídky a jen málokdy uposlechne jasné pokyny. Takové chování je pro rodinný život téměř vždy problematické (49):
Rozmanitost současných forem výchovy znemožňuje kategorizaci. Pro orientaci však při hledání svého vlastního pochopení rolí můžete využít následující hrubé dělení.
Styly výchovy, respektive chování rodičů, lze pro hrubou orientaci rozdělit takto:
1. Ustupující (permisivní) styl: Požadavky a přání dítěte jsou akceptovány a podporovány. Jednání a opomenutí nejsou komentovány. Žádné tresty a kárání; dítě je odkázáno samo na sebe. Rodiče zůstávají v pozadí, mají málo norem a standardů. Nízké nároky na vyzrálost.
2. Solidární styl: Rodiče vědomě žijí jako působivý, dobrý, silný a věrohodný příklad. O přáních a požadavcích se diskutuje. Zdůrazňuje se schopnost převýchovy a autonomie dítěte. Dětské aktivity jsou s vnímavostí řízeny a podporovány. Klade vysoké nároky na vyzrálost dítěte.
3. Autoritářský styl: Rodiče mají velký vliv na přání a jednání a hodnotí dle svých vlastních (konzervativních) hodnotových představ. Málo verbální argumentace; vysoké nároky na vyzrálost dítěte.
4. Zanedbávající styl: Rodiče žijí tak, aby uspokojili své vlastní individuální potřeby, z čehož mnohdy vyplývají značné sociální problémy. Na přání a potřeby dítěte není brán zřetel vůbec nebo jen zřídka. Panuje nepřátelství a agresivní ospravedlňování. Vazba je dezorganizovaná. Dítě je odkázáno samo na sebe. Zralá reflexe nehraje roli.
V čisté podobě se žádný ze stylů nevyskytuje. Ani jeden z nich není zcela „správný“ nebo „špatný“, pouze popisují chování při výchově, aniž by hodnotily. Nacházíme vždy kombinované formy. Ve vašem případě budete muset zvolit ještě různorodější a diferencovanější kombinaci. Zkuste si proto svůj názor na výchovu a vaši roli sepsat. S těmito poznámkami to budete mít do budoucna lehčí. Pro děti s ADHD má každý z těchto stylů své nevýhody. Pro každé dítě musíte vyzkoušet správnou směsici.
Zde několik návrhů:
• ze stylu 1: Hubujte a trestejte málo, opravujte beze slov a s úsměvem. Zmírňuje to napětí.
• ze stylu 2: Uvědomte si svou roli vzoru. Děti s ADHD mají pro lidské slabosti šestý smysl a využívají ho.
• ze stylu 2: Uvědomte si, že podpora a vedení dětských aktivit vyžaduje dobrou přípravu a osobní nasazení. Od dětí s ADHD se za to odměny nedočkáte.
• ze stylu 2 a 3: Nepřeceňujte vyzrálost vašeho dítěte a jeho schopnost pochopení.
Obojí je u dětí s ADHD vyvinuto slaběji než u jejich vrstevníků.
• ze stylu 3: Mluvte o svých potřebách a řekněte dítěti, jak chápete jeho potřeby vy. Vydržte námitky.
• ze stylu 3: Konvence mají pro děti s ADHD výhody: rituály, pořádek a rutina je podporují a pomáhají jim v orientaci, i když vám připadají rigidní, nudné nebo nedůstojné.
• ze stylu 4: Ignorujte „hloupé zvyky“ nebo malé přečiny. Když na ně nebudete reagovat, tak tyto způsoby chování odezní.
Velmi často se v rodinách, ve kterých mají dítě s ADHD, vyskytuje velmi protikladný styl výchovy. Rodiče nejsou zajedno a mnohdy o tom ani neví. Jejich styl a izolace výchovy se ve své ambivalenci pohybuje mezi starostlivou ochranou a ztrapňováním, mezi svéprávnosti zbavující záchranou a příkrými požadavky, mezi přátelským povzbuzováním a smutnou rezignací. Postupem času se mnoho matek ocitlo na konci svých sil a otcové čím dál tím více využívali možnosti přijatelného ústupu (přesčasy, dobrovolnická činnost, koníčky). Dítě se cítí jako obětní beránek. Aby se tomu vyhnulo, izoluje se od rodiny a jde svou vlastní cestou, čímž v této chvíli ještě samo sebe přetěžuje. Výchova již neprobíhá (83).
Materiál byl poskytnut zdarma nakladatelstvím Edika z publikace ADHD - 100 tipů pro rodiče a učitele.Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.