Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
V předchozí kapitole jsme definovali některá východiska specifické metodiky OSV, formulovali nároky na učitele a předložili další, podle našeho názoru, důležité informace. V této kapitole nabídneme ukázky metod (v podobě "návodů k použití") vhodných pro jednotlivá témata či subtémata. Proto bude mít kapitola stejnou strukturu jako kapitola druhá, která přinášela přehled témat.
V předchozí kapitole jsme definovali některá východiska specifické metodiky OSV, formulovali nároky na učitele a předložili další, podle našeho názoru, důležité informace. V této kapitole nabídneme ukázky metod (v podobě "návodů k použití") vhodných pro jednotlivá témata či subtémata. Proto bude mít kapitola stejnou strukturu jako kapitola druhá, která přinášela přehled témat.
Obsah kapitoly:
Popisy metod mají obvykle (tedy ne vždy) následující strukturu:
Nemusí být použita žádná specifická metoda. Jde vesměs o verbální sdělení učitele. Na přechodu k dalšímu tématu může být technika následujícího typu.
Netradiční pozdrav
Zaměřeno na navázání kontaktu. Hráči vstanou, vejdou do prostoru a tak, jak se setkávají, se častují originálními, běžně nevídanými pozdravy (buď jen neverbálními nebo i verbálními).
(Další možnosti pro oblast komunikace: Pak každý hráč postupně ukazuje svůj pozdrav, ostatní jej vždy zopakují a snaží se vyložit možnou symboliku takového pozdravu; nakonec hovoří autor.)
Místa si vymění...
Zaměřeno na koncentraci, pohybové uvolnění a sběr informací. Hráči s výjimkou jednoho (může to být učitel) se sesednou do kruhu na židle. Zbývající hráč stojí uprostřed a říká: "Místa si vymění ti, kteří... " a doplní konkrétní společnou věc, např. "...mají rádi kakao" nebo "... byli někdy v noci sami na hřbitově" nebo "... se už s někým líbali" nebo - směrem k dalšímu vzájemnému poznávání: "... stejně jako já milují matematiku" atd.
Přetržitý řetěz
Zaměřeno na prolamování bariér a fyzické uvolnění. Hráči začnou rychle chodit prostorem a snaží se stále držet alespoň jednoho jiného hráče za ruku (tedy držím se hráče A a sahám po ruce hráče B; když B chytím, sahám po ruce C a pouštím B atd. Hráči A,B.C samozřejmě dělají totéž.
Upíři
Zaměřeno na prolamování bariér, koncentraci a orientaci v prostoru. Všichni hráči chodí prostorem se zavřenýma očima. Teprve v této době se učitel jednoho z nich dotkne a pošeptá mu, že je upír. Z instrukce hráč ví, že upír má za úkol se dotknout jiného hráče, který se namane (všichni stále zavřené oči) a "strašně" se zasmát. Hráč, kterého se upír dotkl se silným hlasem zanaříká a současně se stává upírem i on. Nyní tedy chodí upíři dva (oba se při polapení další oběti chcechtají, zatímco oběť zanaříká, aby se opět sama stala upírem atd. stále dále) a za chvíli je upírů stále více. Učitel sleduje, kterému z hráčů se podaří zůstat nejdéle člověkem. (Literatura: č.5, 43, 52.)
Seznamování s pomocí balónku
Hráči sedí v kruhu. Jeden obdrží balónek, který hodí jakémukoliv dalšímu hráči. Ten, jakmile jej chytí, řekne hned své křestní jméno a hází balónek dalšímu, ten opět chytí a řekne své jméno. Až se vystřídají v chytání všichni, házení pokračuje, ale tentokrát ten, který hází, říká jméno toho, komu hází. Pokud házející neuhodne, špatně oslovený hráč balónek chytí a hází beze slova zpět mýlícímu se. Až si hráči jména zapamatují, lze rozvíjet dál: hráč hodí balón a ptá se na něco toho, komu hodil: "Heleno, jakého máš koníčka?", "Petře, kam rád jezdíš na kole?" atd.
Interview
Dvojice hráčů se vzájemně zpovídají vždy 5 a 5 min. Pak o sobě navzájem referují před ostatními. Pokud se hráči již více znají, lze jejich dialogy tematizovat např. "co máme společného a v čem se velmi lišíme".
Seskupování
Zaměřeno na seznamování, vzájemnou komunikaci a sběr informací. Hráči se rozdělí podle daného klíče (např. znamení zvěrokruhu, podle oblíbeného ročního období atd.) do skupin, v nichž hovoří o své volbě, o výhodách a nevýhodách daného znamení zvěrokruhu nebo vztahu k ročnímu období atd. Následně obsah své skupinové debaty sdělují druhým a diskutují s nimi. (Literatura: č.5, 43, 50, 59, 60.)
Workshop očekávání
Účastníci mají možnost vypsat na jednotlivé (připravené) kartičky svá pozitivní i negativní očekávání (resp.obavy) - dobré je karty proto či ono barevně odlišit). Jedna karta = jedno očekávání. Počet očekávání lze limitovat (např. + i - celkem max. 5 karet). Následuje rozřazení karet do tematických skupin. To lze dělat různě, např. karty skládá celá třída/skupina nebo se rozdělí +karty na polovinu a -karty též a dají se zpracovat čtyřem skupinám, které si nejprve karty rozřadí každá dle svého mínění a pak se sejde s další skupinou pracující na kartách stejného typu; snaží se uvést v soulad svá třídění z jejich společné práce by měla vzejít zpráva pro zbytek třídy a pro učitele. Učitel pak v diskusi porovnává očekávání účastníků se svými plány a možnostmi a témata se dále zpřesňují. (Literatura: č.6, 33, 59.)
Pokud sdělení cílů atd. není spojeno s předchozím krokem, má zpravidla podobu informace.
Formulace pravidel
V této fázi má každý člen právo vyslovit se k tomu, co si přeje či nepřeje, jaké má představy o pravidlech fungování či způsobu (ko)existence skupiny i jednotlivců na hodinách OSV, a to většinou v oblastech:
- vzájemná komunikace
- vzájemné vztahy
- chování
- organizační záležitosti
Opět mohou na pravidlech pracovat nejprve jednotlivci nebo malé skupiny či může jít o kolektivní brainstorming (rychlé proudění nejrůznějších nápadů) zachycovaný na tabuli atd. Opět následuje debata o tom, které jednotlivé návrhy/požadavky na pravidla k sobě tematicky patří a zda je lze zobecnit či ne. Pravidla by měla být formulována spíše pozitivně (místo "Nemluvit..." raději "V diskusi každý vyčká, až mu řídící udělí slovo...". Pravidla by měla být sepsána a vyvěšena tak, aby byla při lekci vždy na očích. Skupina se též může dohodnout, jak bude reagovat v případě porušení některých pravidel.
Pro zjišťování pravidel lze využít i relativně fiktivních motivací ("Jsme výprava, která se vydává na pouť do neprobádaných krajin. Jaké základní kvality chování očekáváte od členů expedice?") atd.
Následně je možno věnovat se i reflexi průběhu stanovování pravidel. Otázky mohou směřovat k pocitům z debaty, ke zpětným vazbám pro jednotlivé členy podávaným navzájem ("Překvapilo mne, že jsi tolik usiloval, aby mezi pravidly bylo také chození včas."), k reflexi způsobu komunikace, argumentace, přesnosti řeči, k hledání společných významů slov-pravidel, ke schopnosti dohodnout se, k obecnějším otázkám etiky lidského soužití a k hodnotám v mezilidských vztazích, k tomu, co si z hledání pravidel a debaty kdo pro sebe odnesl za informace o sobě samém, o skupině a o stanovování pravidel... (Literatura: č. 8, 25, 59.)
Zaměřením či obecným tématem je skutečně zhodnocení akce, zhodnocení výsledků učení a jejich přenášení/transfer do situací mimo lekce, vyjádření pocitů ve vztahu ke kursu, skupině, učiteli i sobě, doplnění zatím chybějících informací (vč. toho "jak mne vidíte po roce" apod.), může tu být ale zařazena i aktivita prověřující naučené (např. komunikačně kooperativní hra) s následnou reflexí pokroku; téma je tedy vázáno hodně k procesu a jeho výsledkům, i když samo o sobě má rovněž učební potenciál a nese témata "myšlenkového strukturování (učebně) sociálních situací a jejich hodnocení, otevřené sdělování, sebehodnocení" atd.
Různé přístupy k závěrečné reflexi
Možností je více, nejčastěji jde o tyto způsoby (i v kombinaci):
Předmětem hodnocení jsou zpravidla tato témata:
"Go home"...
Zaměřeno na usnadnění přechodu z podmínek společného života (např. na soustředění) do běžného života mimo skupinu, doma, ve škole atd. - pokud je to třeba, pokud se účastníci začínají "netěšit" na závěr a jeví lítost, pokud sami spontánně začínají hovořit o konci akce atd. Techniky mohou částečně zajišťovat i oblast transferu (o ní viz výše u reflexe). Zařazuje se postupně se před ukončením akce.
Tyto techniky mají rozmanité formy závislé na věku klientů a atmosféře ve skupině. Vesměs jde o debatní varianty:
(Literatura: č 8, 16, 25, 30, 59, 66, 68.)
Počáteční rozhýbání, uvolnění, zklidnění, soustředění, příp. naznačení (hlavního) tématu
K tomuto tématu jsme se dostali již výše, u jedné z "otevíracích" kapitol, takže nyní opět spíše jen odkaz na různé typy cvičení a zde jen zástupce typů technik (viz též i níže počáteční "stop").
Lidi a lišky
Pohybová (rozhýbávací) aktivita. Dvě řady hráčů stojí proti sobě vzdáleny od sebe cca 1 m. Podle prostorových možností pak za každou řadou je cca 3metrová "čára bezpečí". Jedna řada dostane označení "lidé", druhá "lišky". Učitel stojí stranou a začne vyprávět jakýkoli příběh, v němž však musí být obsažena slova "lidé" a "lišky". Pravidlo je takové, že např. když učitel vysloví slovo "lidé" (nebo nějakou jeho variantu - lid, lidmi atd.) musí řada s označením "lidé" okamžitě vyrazit proti řadě s označením "lišky" a snažit se chytit členy této řady. Ti (lišky) se naopak snaží prchnout za domluvenou čáru bezpečí. Kdo je chycen, stává se členem vítězné skupiny nebo zůstává, ale jeho řadě se za něj započítává trestný bod (za každé chycení může být trestný bod). A vysloví-li učitel slovo "lišky" (liška...), situace se obrací. Učitel záměrně protahuje první slabiky, několikrát říká totéž slovo a teprve pak použije slovo druhé atd. Vždy, když je tok jeho řeči přerušen honičkou, zmlkne a po zjištění ztrát a vítězství plynule naváže tam, kde přestal.
Relaxační vizualizace (...představování si)
Zklidňující aktivita. Žáci se položí na zem, zavřou oči a učitel zvolna začne popisovat např. krajinu, kterou si mají žáci představovat. Má-li jít o uvolnění, pak je samozřejmě užitečné zvolit krajinu či vůbec jakýkoliv jev nebo objekt, který nevzbuzuje apriorně "dramatické" představy. Užijeme-li tedy krajinu, může vyprávění učitele vypadat např. takto: "Představ si , že vycházíš z lesa na rozkvetlou a sluncem ozářenou louku, plnou kopretin a různých žlutých kvítků. Louka se mírně svažuje směrem od Tebe někam do údolí. Vlevo od louky je vidět daleko do krajiny na modravé vrchy, vpravo je hustý borový les. Středem louky vede vozová prašná cesta..." Ukončení může být zcela přirozené, např.: "Ještě jednou se ohlédneme na louku za našimi zády a teď opatrně pohneme rukama a pomalu začneme otevírat oči...."
Samozřejmě, že je-li možno "zamontovat" do představ již téma hodiny, lze to učinit (dbáme však na to, aby takový vstup nebyl násilný nebo směšný). Např. pro lekci o mezilidských vztazích či o konfliktech, o lásce atd. lze vložit do vyprávění segment podobný následujícímu: "Když jsme asi v polovině louky, spatříme vpravo na velkém starém pařezu sedět děvče a chlapce. Sedí zády k sobě, lokty opřené o kolena, dlaněmi si každý podpírá bradu. On se dívá do země a ona před sebe. Na dívčině obličeji je vidět, že se mračí..."
Jak já to vlastně stojím? (námět U. Rückerová-Voglerová, 57)
Zklidňující aktivita. Všichni se uvolněně a zpříma postaví. Chodidla na šířku pánve, paže volně podél boků. Instrukce dále zní: Dýchej klidně a pravidelně, nadechuj i vydechuj nosem. Svou pozornost zcela upři na svá chodidla. Můžeš zavřít oči. Jaké pocity přicházejí z chodidel? Máš váhu těla rovnoměrně rozloženou na obou chodidlech? Přenes váhu mírně dopředu, abys pociťoval tlak v prstech a ve špičkách nohou. Kde je nyní v tvém těle napětí? Zkontroluj napětí ve svém těle od obličeje až po nohy. Kde nemusí být, uvolni je. Vrať se do původní pozice. Jak se změnily pocity v tvém těle? A nyní přenes váhu na paty a pak na hrany nohou a opět sleduj, jak se mění napětí různých svalů v Tvém těle?
Může následovat reflexe vázaná de facto na to, co účastník pociťoval v důsledku částí instrukce.
Koncentrace
Hráči si v kruhu rozdají čísla podle pořadí. Pak začnou všichni rytmicky provádět následující - lusknou prsty levé ruky, pak prsty pravé ruky, pak plesknou levou dlaní o levé koleno a pravou o pravé a znovu. Určený první hráč (č.1) pak v určitém okamžiku "nasadí" a současně s těmito čtyřmi dobami vysloví slovo "kon-cen-tra-ce", načež znovu luskne a při plesknutí levé dlaně současně říká své číslo a při plesknutí pravé číslo jiného hráče. Ten v rytmu a návazně (bez vynechání jednoho "lusko-tleskacího" kola ) luskne levou a pravou (přitom neříká nic) a na levý plesk pak řekne své číslo a na pravý číslo dalšího hráče. Ostatní hráči rovněž stále v rytmu luskají i pleskají a čekají, kdy budou osloveni. A tak hra běží dokola, než ji někdo zkazí (poplete čísla, rytmus, ztratí se apod.). Pak se hra zastaví, hráč, který udělal chybu se stává hráčem číslo jedna (mění se tedy pořadová čísla hráčů; může ovšem obdržet i číslo poslední) a jednička znovu rozjíždí luskání a pleskání stejně jako původní první hráč. Reflexe zaměřená na sebepoznání je možná. (Literatura: č 5, 43, 52, 57.)
Počáteční debata
První "STOP" - počáteční zastavení (S. Hermochová, 26)
Zaměřeno na otevření komunikace, zjišťování informací, témat, řešení problémů. Počáteční "stop" může být též první aktivitou lekce!
Skupina, resp. jednotlivci, nejlépe v kruhu, mají na začátku setkání možnost začít hovořit o čemkoliv, např. reflexe minulé hodiny, žádosti a přání, různé příběhy, které se udály od posledního setkání, nové zkušenosti atd. (Literatura: č. 6, 23, 26.)
Zde se může objevit prakticky totéž, co u závěrečné reflexe na konci kursu. Navíc snad jen můžeme dodat, že závěrečná reflexe po lekci se váže většinou na konkrétní zážitky, které proběhly "tady a teď", a proto je užitečné v ní dát prostor pro:
Na konci lekce může proběhnout reflexe též jen ve skupinách a z ní pak může vyplynout vždy jen určitý problém, o němž chce skupina hovořit. Pro reflexi skupin může učitel dát otázky předem nebo je nechat promítat zpětným projektorem, případně otázky nezadává a nechá skupinu hovořit volně.
Někteří učitelé pracují též metodou "deníku", do nějž si na konci lekcí každý účastník rychle zapisuje své poznatky a poznámky. S deníky lze pak ještě pracovat společně nebo při shrnujících měsíčních reflexích (tedy např. vždy poslední lekci v měsíci).
Souhrnné závěrečné reflexe nemusí být důsledně každou hodinu - záleží to na tématu, ale také na tom, jak proběhly reflexe jednotlivých cvičení a her vždy bezprostředně po jejich ukončení!
Výše bylo řečeno, že ukončení lekce obstará často sama závěrečná reflexe, oznámení příštího programu, jednoduchý pozdrav. Konec však může mít i jiné podoby:
Považuji za potřebné zmínit ještě jednu skutečnost. Titul tohoto vydání (Učit se být) je převzat ze slovníku UNESCO. Již v minulosti zde vyšel dokument s identickým názvem a stejná slova se objevila ve zprávě mezinárodní komise "Vzdělání pro XXI. století". Ta během 90. let vypracovala studii o principech, na nichž by měla být založena výchova na tomto světě. "Učit se být" je jedním z nich. Zdá se mi, že ve vztahu k OSV tato slova vyjadřují ve své obecnosti koneckonců vše potřebné. Proto jsem si je vypůjčil do titulu.
4 Vnitřní hmat je pocit, svalový, kloubní atd. vjem odehrávající se uvnitř těla - není to dotyk zvenku.
5 De facto každá technika OSV má sebepoznávací potenciál - téměř vždy se tedy v reflexi lze ptát: co jsem se o sobě dověděl..., jak obvykle reaguji v podobných situacích?
6 Literatura č. 5 (Canfield) nabízí např. tuto legendu (upraveno J.V.): V r. 1957 si desetiletý chlapec v Kalifornii stanovil cíl, totiž že se stane vynikajícím fotbalovým obráncem. V té době byl nejlepším obráncem Jim Brown. Aby se mu chlapec vyrovnal, musel překonat řadu překážek. Vyrostl v ghettu, byl podvyživený, a proto měl nemocné pohybové ústrojí. Jednou si šel pro Brownův podpis, ale neměl peníze na vstupenku na zápas, tak čekal před stadionem. Když se Brown podepisoval, řekl chlapec: "Pane Browne, mám vaši fotografii na stěně, vím, že držíte světové rekordy. Jste můj idol." Fotbalista se usmál a chtěl odejít, ale chlapec ještě řekl: Pane Browne, jednoho dne překonám všechny rekordy, kterých jste dosáhl." To sportovce zaujalo a zeptal se na jméno. "Jsem Orenthal James Simpson", řekl chlapec. Po létech se O.J. Simpsonovi skutečně podařilo překonat - s výjimkou tří - všechny Brownovy rekordy. Měl cíl a ten byl pro něj velmi silnou motivací.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.
